Několik měsíců vyzývali aktivisté, různé skupiny zastánců demokracie, publicisté a občanská sdružení ministra Ivana Langera, aby něco podnikl ve věci Dělnické strany, která zcela otevřeně začala zaštiťovat a podporovat neonacistická uskupení jako Národní odpor, Autonomní nacionalisty nebo ženskou nacistickou organizaci Resistance Women Unity a hlásala svržení demokracie.
Ivan Langer se proslavil svými kapajícími kapkami a bezednou trpělivostí, ačkoliv občas vypustil poznámku, že se mu aktivity radikálů nelíbí, zachovával bohorovný klid a řešil zcela jiné, zřejmě naléhavější problémy, jako například strakatá policejní auta. Po skandální bitvě v Janově, během níž měl pan ministr na práci také mnohem závažnější věci, totiž zjistit, zda se opravdu dá zaletět do Ameriky bez víza, se pan ministr trochu rozhoupal a vyjádřil se v tom smyslu, že pohár trpělivosti přetekl.
Již první moment, kdy se veřejnost mohla seznámit s vládním návrhem na rozpuštění extrémistické strany, znamenal tak trochu šok. I naprostý laik mohl vidět, že návrh míří zcela mimo jádro věci, že se netýká opravdových nebezpečí Dělnické strany a že řeší naprosto okrajové a formální záležitosti. Celý návrh měl čtyři stránky, argumenty proti Dělnické straně jsou uvedeny v podstatě dva. Jeden zmiňuje volební kampaň na webu Dělnické strany, kde je veřejně vyhlašována nulová tolerance polistopadovému systému a záměr rozpustit parlamentní strany. Druhý argument zmiňuje to, že Dělnická strana dvakrát svolala nepovolené shromáždění, jednou to bylo v Hradci Králové (16. června 2008) a podruhé v Janově (18. října 2008).
Daleko závažnější důkazy, které nashromáždili aktivisté z nevládních organizací a mnohokrát nabízeli k dispozici, vláda vůbec nezaznamenala. Opakovaně se setkávám s podezřením, že odfláknutí návrhu není náhoda, ale že jde o jakousi hru na nažraného vlka a celou kozu. Ivan Langer si radikály nerozházel a nejen, že jim neuškodil, ale dokonce je nyní posílil, před veřejností však může hrát velkého bojovníka za demokracii. Jako neviňátko pak kulí oči do kamery a tvrdí, že se to přece teprve učil a že to příště připraví lépe.
Nyní se spekuluje, že hra na přetahovanou s Dělnickou stranou měla být jen jakási rozcvička na podobnou hru s KSČM. Nabízí se podezření, že takto rozehraná partie by měla naprosto stejný výsledek. Odfláknutý návrh vlády za bouřlivého mediálního bublání, populistických výkřiků a sbírání politických bodů, absurdní argumentace bez přesvědčivých důkazů, rozpačitý soud, nakonec ale velké vítězství komunistů. A ti by to využili mnohem lépe než marginální neonacisté. Mohl by to být heroický odraz k opravdovému a dlouhodobému vítězství komunistické strany. Proto bych byla raději, kdyby se Ivan Langer a jeho podivní právníci a úředníci do takového sousta raději vůbec nepouštěli a raději se opět věnovali nějakému polepování policejních aut nebo experimentálnímu ověřováním platnosti bezvízového styku.
Související článek: Dělnická strana přežila, teď má vláda v rukou osud KSČM
