Věřte, nebo nevěřte, pana prezidenta Klause jsem donedávna brala s velkou dávkou tolerance a ještě větší dávkou lhostejnosti. Teprve jeho výpad vůči Gruzii mi otevřel oči. A možná ještě více mi otevřelo oči zjištění, jaké podivné existence jej vehementně a zapáleně hájí a obdivují.
Jistá dáma, nebo slečna, neumím to z jejího hysterického dopisu posoudit, mě vyhání z této země, urážím prý JEJÍ národ a nepřestanu-li prý, bude si stěžovat redakci blogu a podá na mne trestní oznámení. Zřejmě za urážku Majestátu. Václav Klaus je pro ni nekritizovatelným božstvem, miláškem, na kterého nesmí nikdo sáhnout. Kdo se Jeho Veličenstva nějak dotkne, měl by nejraději táhnout za kopečky a za moře, protože se navždy exkomunikoval ze společenství českého národa. Schválně jsem se ujistila, že ona pisatelka se opravdu nepokládá za Rusku, v tom případě bych totiž její znechucení mými články ještě chápala. Rusy nazývám okupanty, asi by se jim to moc nelíbilo. To si ovšem měli rozmyslet před čtyřiceti lety, kdy napadli NÁŠ národ, nebo počátkem letošního srpna, kdy napadli Gruzínce, s tím nic nenadělám. Dáma však vykřikuje, že je Češka (na rozdíl ode mne).
Jiní pisatelé se pohoršují i nad tím, že vůbec nějak kritizuji Rusko, Velkého slovanského bratra. Rozhořčení bych čekala od komunistů, ale myslím, že ten jeden z nich, který si se mnou píše, patří k slušnějším oponentům a docela ráda jeho připomínky čtu, i když s ním hluboce nesouhlasím. Zato takzvaní vlastenci, národovci a podobní údajně pravicoví voliči dokázali zdémonizovat Gruzii tak, že kdo živého Gruzínce neviděl, mohl by si myslet, že tam žerou malé děti. Dokonce i někteří radikální křesťané spílají (křesťanským) Gruzíncům a velebí Rusy, povětšinou pohrobky "vědeckého světového názoru", rozuměj ateistického bolševismu. A toho filutu Václava Klause by snad nejraději prohlásili za blahoslaveného. Vskutku vlastenecký postoj k okupantům a jejich pochlebníkovi.
Václav Klaus se zřejmě stal mluvčím podivně pestré společnosti, jež se shodne na tom, že „pravda a láska“ jsou sprostá slova a všichni oponenti jsou "pravdoláskovci". Je mi to upřímně líto, ale měla jsem o našem prezidentovi přece jen vyšší mínění, domnívala jsem se, že je prezidentem alespoň nezanedbatelné a nikoli hloupé části české společnosti, že alespoň v něčem může být sympatický a mít pravdu. Mohl být prezidentem bohatých a úspěšných a mohl pohrdat slabými, i tak by ještě byl osobností a někoho významného by reprezentoval. Ale zdá se, že svým postojem ke Gruzii se stal prezidentem truchlivé a velmi frustrované party. A je to vlastně dost smutné, že tato kdysi zajisté důstojná postava spojená s demontáží komunismu u nás nyní jede již jenom na iracionální obdiv fašizujících pučtoků a hysterických fanynek. Pane profesore Klausi, můj bývalý prezidente, musíte-li opírat svou autoritu o tyto ubožáky, je mi Vás líto.
