Pátrání po kvítku šáronském

Tak, moji čtenáři, dnes si zkusíme něco detektivního pátrání, abychom se z toho českého politikaření nadobro nepomátli. Ale nebude to jen detektivka, bude to i něco biblistiky, lingvistiky, geografie, botaniky a poesie, ale nebojte se, bude to také o lásce.

Pancratium maritimum

Před pár týdny mi přítelkyně napsala, že ve sboru v kostele zpívali krásnou skladbu, jejímž autorem je profesor angličtiny a varhaník v šumperském chrámu (jeho jméno mi přítelkyně nenapsala, ale tímto jej pozdravuji J ), a která vychází z Písně písní.

V té skladbě se zpívá o kvítku šáronském. Samozřejmě se o kvítku šáronském píše už v té Písni písní (Pís 2, 1-3), kde je tento strhující milostný dialog:

Já jsem kvítek šáronský,

lilie v dolinách.

Jako lilie mezi trním,

tak má přítelkyně mezi dcerami.

Jako jabloň mezi lesními stromy,

tak můj milý mezi syny.

I nastaly prý mezi členy sboru otázky, co že je ten kvítek šáronský? Jaká že to je doopravdy rostlina a jak vypadá? Je to růže? Lilie? Narcis? Sasanka? Nebo něco úplně jiného? Představujeme si při četbě Písně překrásné, ale skromné jarní kvítky v trávě, takové ty nenápadné, ale nejmilejší květy března nebo dubna pod rašícími stromy.

Hledala jsem v atlase, který jsem si koupila v antikvariátu v Jeruzalémě. Ale ten atlas zdaleka neobsahuje všechny květiny Izraele, kterých jsou tisíce a tisíce druhů. Takže jsem tam nic s přívlastkem šaron nenašla.

Mezitím se o kvítek šáronský začali zajímat i další lidé. No a pak opět napsala přítelkyně. Název květiny neznala, ale přiložila fotografii, kterou přinesl ten pan varhaník. A mně se rozsvítilo. Ano, znám tu rostlinu. Ale tak jednoduché to není, není to nějaká obyčejná kytka a donedávna jsem ji vůbec neznala, protože u nás neroste. Před rokem jsem si prohlížela na internetu různé rostliny a zvířata Předního východu. A narazila jsem na velmi krásný bílý květ, který roste na písečných dunách přímořských pláží.

I jméno jsem si pamatovala: Pancratium maritimum. Česky Lír přímořský. Zbývalo zjistit, zda je to tedy onen „kvítek šáronský“. Přívlastek odkazuje k rovině Šáron, která leží opravdu při Středozemním moři, zhruba od pohoří Karmel na severu až k potoku Jarkon na jihu, tedy až k Tel Avivu. Ve starověku to bývala úrodná oblast pověstná krásou. Takže je zřejmé, že kvítek šáronský je určitě název symbolický vyjadřující krásu Milé. Ale Ramat Hašaron, jak se oblast jmenuje hebrejsky, je také pobřežím s písečnými plážemi.

Výskyt líru přímořského na rovině šáronské je tedy zřejmý, botanicky to prostě sedí. A při troše googlování nacházím i údajný hebrejský název odpovídající rostlině Pancratium maritimum. Je to chavacelet hašaron. Stejný termín jako v Písni 2,1. Je lír hledaný kvítek šáronský? Chavacelet znamená lilii nebo krokus, ale museli bychom jít do opravdu odborných botanických knih, abychom ověřili, zda “lilie šáronská” je lír přímořský.

Jenže tady narážíme na zásadní otázku: to, co moderní hebrejština nazývá lilií či krokusem, nemusí vůbec označovat starohebrejský název lilie, krokusu a kdoví čeho. Oni si ti naši předkové s nějakým botanickým názvoslovím moc hlavu nelámali, však to známe i z různých nářečí českých, moravských a slovenských. Kolik různých kytek se jmenuje fiala. Nebo očko. Trnka je někde švestka a jinde trnka, kapusta je buď zelí, nebo kapusta, a to ani neuvažuji, jak se těm zeleninám říkalo před tisícem let.

Takže záhada je vyřešena jen částečně: s velkou pravděpodobností se Milá v Písni nazývá Lírem přímořským, ale zrovna tak se mohla nazývat „podivuhodnou květinou šáronskou“. A proč tedy věřím, že to je přece jenom ten lír? Že roste v rovině Šáron? No ano, ale hlavně proto, že je to skutečně květina podivuhodná, taková, ke které se může přirovnávat Milá a Přítelkyně a Šulamít. Podívejte se, znáte snad něco krásnějšího?

---

Tady jsou moc hezké obrázky Líru přímořského

---------------------------------------------------------------------