Svátky Chanuka patří mezi teologicky méně významné židovské svátky, jejichž původ sahá pouze do doby tzv. Druhého chrámu, a tedy nemají základ v Tanachu.
Upřímně řečeno, jsou to svátky poslední dobou vnímané podobně jako křesťanské Vánoce spíše jako záležitost pro potěšení dětí, důvod k rodinné sešlosti a jako komerční sláva se všemi negativními jevy. Alespoň v rodinách ne zcela ortodoxních se Chanuka slaví spíše ve světském duchu a na západě se k oslavám přidávají i nežidé, neboť jde o společenskou událost. Na tom není nic špatného, horší je, když se pro samé dárky a bohatě prostřený stůl zapomíná na smysl oslav.
Tento problém se svěcením Chanuky není vůbec nový, učenci se po staletí pokoušeli dát hluboký duchovní smysl něčemu, co silně zavání pohanskou oslavou slunovratu na jedné straně a oslavou válečného vítězství zprvu zbožných, ale později zpohanštělých bojovníků za židovskou nezávislost.
V moderní době se tato dávná snaha vtisknout svátkům duchovní rozměr jeví jako ještě naléhavější. Uprostřed sekularizované společnosti, která ochotně přijímá všechny druhy zábavy včetně té původně svaté, je velice důležité nabídnout i něco více. Protože svět, alespoň západní svět, k němuž my zde v Čechách, na Moravě a ve Slezsku patříme, nestrádá tolik hmotně, ale velmi strádá duchovně.
Také my všichni můžeme dát další a svatější rozměr pohanskému slavení znovuzrozeného Slunce i oslavám vítězství Makabejských. Stačí k tomu myslet více na Slunce Tóry než na pohanské symboly slunovratu a více myslet na vítězství nad temnotou duše než nad Antiochem. Naše doba je sice sytá, ale je neklidná a tíživá. Mnozí z nás se obávají věcí budoucích, lidské lhostejnosti i nenávisti, osobní samoty, zmaru i válek. Světlo chanukije ať nám i našim blízkým v těchto dnech symbolizuje především světlo božího slova, které svítí na cestu všem poutníkům a bloudícím a nezhasíná, ani když dochází v lampách olej, protože jeho zdroj je z jiné dimenze.
-----------------
