Odcházení

Něco pro ty, kteří by snad litovali. Nebo rozhovor ve dveřích s vlastní duší

Nedívej se pod nohy, neskláněj hlavu,

Zdvihni oči, tam nad hustými mraky jsou hvězdy,

A oběžnice bludné jako tvé kroky.

Nedívej se dozadu, neohlížej se k Zahradě prvotní,

Upírej pohled jen kupředu, cestu neznáš a cíl je v nedohlednu.

Uč se od kozorožců ve skalách.

Co bylo, nepřivolávej zpátky...   

I kdyby to za tebou bylo stokrát krásné,

Vzpomínky bolí jako šípy v srdci,

Co bude, to volá novými obrazy dalekých zemí, pouští a měst,

Moří, hor a stepí a nekonečných prašných cest.

Tam za obzorem je zase něco nového,

Každým dnem začíná velký příběh,

Kdo se ohlíží, ten zkamení.