Nový rok stromů - Tu bišvat 5777

Staří Izraelci žili obklopeni mnoha národy a mnohdy nepřátelskými kmeny, které vnímali jako pohany, tedy jako lid věřící v cizí a nepravé bohy.

A projev pohanské víry mnohdy zahrnoval výrobu různých idolů ze dřeva stromů, dále kult stromů, keřů a posvátných hájů, nebo se v hájích konaly oběti Baalovi či Ašeře. Mnozí izraelští proroci pak kritizovali modlářství spojované se stromy. Například Ješajahu (Izajáš 1, 28-30) hned na počátku svého spisu varuje: „Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina. Budou zahanbeni pro mohutné stromy, po nichž jste dychtili, budete se stydět za zahrady, které jste si zvolili. Budete jako posvátný strom, jemuž vadne listí, jako zahrada, v níž není vody.“ Z podobných odsudků kultu stromů bychom mohli nabýt dojmu, že Izraelci měli k přírodě nedůvěru, nebo snad až odpor, protože všelijaké ty studánky, lesy a háje byly místem pohanských slavností a sídlem různých nepravých božstev. Skutečně někteří teologové dříve zdůrazňovali, že hebrejská Bible učinila člověka pánem přírody, že Stvořitel dal celou přírodu člověku k ovládnutí a využívání. V moderní době se toto užívání snadno zvrhávalo ve zneužívání a drancování.

Ale nyní žijeme v čase, kdy zelené stromy padají pod pilami a lesy ustupují lidským sídlům a polím. Dokonce jsme zašli tak daleko, že i kdysi nedostupné pralesy v odlehlých zemích mizí z povrchu planety děsivou rychlostí a s nimi vše, co v nich po celé věky žilo. Také už víme, jak nebezpečné tohle ničení zdrojů pro nás je. Proto je namístě se znovu ptát, jak se naše tradice umí o stromy, rostliny a zvířata postarat. V Tanachu nalézáme i pro tuto starost dobré vzory a příklady. Praotcové stromy sázeli. V Berešit čteme: „A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.“ (Genesis 21,33) Jindy čteme, že pod památnými stromy pochovávali své zemřelé. Když doputoval Jákob se svou rodinou do Bét-elu, vypráví se v knize Berešit: „Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod posvátným dubem, který pojmenoval Posvátný dub pláče.“ (Genesis 35,8). A takových míst nalezneme celou řadu, stromy buď rostly na významných místech, byla jim přiznávána ochrana a úcta, bývaly vysazovány v okolí Chrámu a koneckonců i zlatá menora byla symbolem kosmického stromu. Nepřekvapí proto, že židovská tradice navzdory odsuzování modlářství pod stromy vedla k ustanovení zvláštního svátku, jímž je Nový rok stromů, Tu bišvat.

Tento svátek začíná nabývat velkého významu v Erec Jisrael, kde je každý strom vzácným pokladem a příslibem obnovy. Stejně tak ale má význam pro celý svět, pro nové pochopení významu přírody. Stromy stejně jako jiné bytosti již nemají být kořistí danou k nekonečnému využívání, ale máme jim rozumět jako partnerům ve Stvoření. Nový rok stromů se slaví v době, kdy v Izraeli začínají kvést mandloně, začínám jím vegetační cyklus. V dobách, kdy stával Chrám bylo v této době zvykem vybírat a označovat první kvetoucí větvičky, z nichž budou sklizeny první plody pro oběti. Je to také příslib jara, protože i v tuhé zimě, navzdory chladným dešťům, větru a někdy i sněhu, mandloně ohlašují návrat slunce. Po mandloních se přidávají další a další stromy, jejich bílé, růžové a žluté květy jsou oslavou obnoveného života. Sedm druhů plodů těchto stromů pak symbolizuje požehnání Svaté země. V našich končinách bývá o svátku Tu bišvat ještě tuhá zima. Ale i tak nám tento svátek připomíná naději, že se brzy probudí stromy a rostliny a s nimi i nové naděje.

Letos oslavíme Nový rok stromů 11. února.

---