Nechte už toho Paroubka na pokoji

Nevím nevím, sama jsem tohoto napoleonka české politiky mnohokrát kritizovala, ale v poslední době si jsem jistá, že jméno Paroubek funguje stejně jako slovo Cikáni, totiž jako mantra zajišťující větší popularitu pisatele a jeho výplodu.

Určitá slova v nadpise totiž bohužel stačí k tomu, aby jinak třebas i téměř pologramotný blábol získal punc politologické studie hodné dizertace z Oxfordu. Dříve se k tomuto lacinému triku uchylovali pouze pubertální zoufalci neschopní vyplodit souvislé souvětí, nyní se stále častěji stává, že dokonce i lecjaký komunální politik mrkne na čtenost či karmu svého blogu a ihned si běží ohřívat populistickou polívčičku. Snad právě vědomí lacinosti takového postupu mi bránilo, abych jméno Jiří Paroubek cpala do titulku, svoji kritiku jsem vždy umístila do textu s nějakým neutrálnějším názvem.

Jiří Paroubek je všelijaký, rozhodně s ním nesouhlasím a z jeho politické praxe mám dokonce obavy, ale nikdo, ani on si nezaslouží ponižování a nejapné vtípky, jimiž si někteří zvyšují sebevědomí. Je hloupou módou napadat tu Topolánka, tu Paroubka bez věcných argumentů a jen proto, že je to prakticky beztrestné. Žádný vrcholný politik se totiž nesníží k tomu, aby se vůči takovému hulvátství bránil, tím by se jen shodil. Kritice se mohou bránit – a také zoufale a křečovitě brání – pouze politici třetí ligy a všelijací hochštapleři, kteří nepochopili, že veřejný život znamená veřejnou kritiku a občas i nějakou tu podpásovku.

Něco jiného je však kritika, byť ostrá jako břitva, a něco jiného jsou sprosté výpady zakomplexovaných komentátorů dění v Česku a v přilehlém vesmíru. Stejné je to s rozmáhajícím se rasismem v médiích. Namísto věcné kritiky poměrů v problémových oblastech a snahy o řešení případných obtíží soužití vyskakují rádobyvtipní komentátoři s hulvátskými a nepokrytě rasistickými tlachy, kterými si honí popularitu. Někteří ani neváhají otevřeně lhát nebo užívat triky z krčmy čtvrté cenové skupiny, jen aby se zalíbili lůze. Je smutným faktem, že i k takovým ubohým trikům se v poslední době uchylují též různí "politici".

Mohu mít tisíc výhrad k Paroubkovi, ale ani někteří politici ODS mě nepřesvědčili, že by tato "pravicová" strana oplývala lidmi ryzího charakteru a neposkvrněného štítu. Naopak, mám vážné důvody, proč nevolit (ani) ODS. Bohužel.