Na svátky Purim, které letos započnou 4. března, bývá zvykem připomínat chytrou a statečnou královnu Ester. Známe to vyprávění, jak „stalo se za dnů Achašveróšových; to byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš...“
Když se čte Megilat Ester pěkně pospolu a nahlas, jak to má být, doprovází se ten příběh různými zvuky, které vyjadřují povahu jednajících osob: při jméně královny Ester a při jméně moudrého Mordechaje se troubí na trumpetky, při jméně zlořečeného Hamana se syčí, ale při jméně slovutného krále Achašveróše se bučí, neboť byl pošetilý a hloupý.
To je docela zajímavé, neboť hloupost velkokrále se projevuje různě a ukazuje, jak může člověk ze samé moci otupět a zpodivínštět. Král Achašveróš se na počátku vyprávění zbaví milované a rozumné manželky Vašti, protože je zbrklý a podléhá touze vytáhnout se a být oblíbený u dvořanů. Těm ostatně také nezdravě podléhá, když se nechá manipulovat psychopatem Hamanem. A pak opět podléhá touze po nové manželce a vyhlašuje konkurs na královnu. Nakonec, jak víme, je ku prospěchu všech manipulován inteligentní Ester, která na rozdíl od něj má rozvahu, rozum i srdce na právém místě.
Historikové nám chladně oznamují, že o krásné Ester, ani o moudrém Mordechajovi, ba ani o krutém Hamanovi dějiny nic nevědí. Zato ten hloupý Achašveróš je světu dobře znám, Řekové jej nazývali Xerxés. Ano, to je ten Xerxés I. známý z dějepisu z řecko-perských válek, který zdědil po velikém Darejovi z rodu Achajmenovců šlamastyku s Athéňany, kteří odolali náporu Peršanů u Marathonu. Xerxés se stal perským vekokrálem v listopadu roku 486 a vládl do roku 465 před občanským letopočtem, kdy byl při palácovém převratu zavražděn. Jeho jméno ve staré perštině znamená „Vládce hrdinů“, to samo už muselo zlomyslné Řeky rozesmávat. Hrdinové velikého Achašveróše totiž opakovaně dostávali od mnohem slabší řecké armády na frak.
Zprvu byl Achašveróš ve svém tažení velkorysý a úspěšný, porazil řeckou flotilu v bitvě u Artemisia, pak Peršané zvítězili v bitvě u Thermopyl, dobyli a zapálili Athény a zahnali Athéňany a Sparťany na jejich poslední linii odporu při korintském Isthmu a Saronském zálivu. Achašveróš se těšil, jak si konečný masakr nepřátel vychutná, na svah hory Aegalos si nechal postavit zlatý trůn, od moře byl chráněný elitní jednotkou „nesmrtelných“, okolo trůnu stáli služebníci, milci, písaři a básníci připravení popsat úžasné vítězství. Athénský velitel Themistoklés ale vlákal Achašveróšovo loďstvo do úžiny u ostrova Salamíny a tam lehké řecké triéry perskou flotilu pěkně před očima Achašveróše rozdrtily. Pak už šli Řekové od vítězství k vítězství.
Zajímavé je, že Řekové viděli perského velkokrále v podstatě stejně jako Židé, totiž jako nebezpečného, ale i trochu legračního blouda a pomatence. Hérodotos ve svých Dějinách popisuje, jak se Xerxés cestou do Lýdie poblíž města Kallatébu zamiloval do krásného platanu a obdaroval ho drahokamy, zlatými ozdobami a osobními sluhy. Zlé jazyky tvrdí, že se s pěkným stromem rovnou oženil, což by byl zajímavý příklad dendrofilie. Když bouře poškodila dva pontonové mosty postavené přes Helléspont, Achašveróš se rozhněval na neuctivé živly a nechal bičovat rozbouřené moře. Do příboje vstoupili kati, bičovali vlny a provolávali: "Vodo hořká, pán ti ukládá tento trest, protože ses dopustila urážky, ..... král Xerxés tě překročí ať chceš nebo nechceš."
Královna Ester to s manželem asi neměla lehké. Jisté ale je, že legraci z mocných si lidé uměli dělat i ve starověku. Řekové stejně jako Židé viděli Achašveróše v celé jeho nesmírné slávě jako obzvláštníka a mešuge. Tak vstoupil Achašveróš do dějin.
------------
Psáno pro web ŽO Brno
----------------------------------------
