Tak se nám blíží podzim a někteří z nás hledají tlusté knihy, do nichž se ponoříme někdy v říjnu a vynoříme se v březnu. Čtenáři jsou jako medvědi, tmavé a chladné měsíce přezimují ve svých snech.
Velká A´Tuinobrázek: Paul Kidby
Každý nezná Terryho Pratchetta, nejen autora dlouhé řady knih, ale hlavně stvořitele vlastního soukromého vesmíru, jímž pluje velká želva A´Tuin a nese na hřbetě čtyři slony, kteří podpírají obydlenou Zeměplochu (v anglickém originále Discworld). Na Zeměploše pak žijí nejen lidé, ale také jiné rozumné bytosti, včetně trolů, trpaslíků, bohů, víl, upírů, vlkodlaků, živých personifikací abstraktních pojmů a dalších možných potížistů, s nimiž je nutné nějak vyjít, a rovněž zde do všech dějů více či méně rušivě zasahuje silné magické pole.
Mnozí lidé pohlížejí na žánr fantasy s nedůvěrou, je to cosi příliš odtrženého od skutečnosti, něco jako hra, intelektuální cvičení, bloumání po neexistující realitě, prostě únik. A přiznejme si, mnozí byli odrazeni setkáním s fantasy nekvalitní. Popularita tohoto žánru s sebou pochopitelně nese také nadprodukci epigonských a rozmělněných děl. Mezi nimi a Pratchettem je stejný rozdíl jako mezi haší ve školní jídelně a stejkem v Ritzu. Zvláštní Pratchettův svět znají a milují celé generace čtenářů, kterým učarovala dobrá fantasy a kteří mají rádi chytrý humor, odkazy na četné fenomény postmoderní doby včetně konzumu, vědy, popkultury i fragmentů klasického vzdělání, mnohdy satirické a leckdy i filosofické narážky. Vznikla až jakási Pratchettovská čtenářská sekta, která "ujíždí" na rozvíjení zeměplošské fantazie, provozuje řadu webů, pořádá srazy. Podobně jako několik málo dalších současných autorů Terry Pratchett oživil zájem o četbu a přivedl mládež ke knize. Pravda, jeho spisy se mohou stát jakousi drogou, ale doufejme, že většina čtenářů sáhne občas i po něčem jiném.
Pokud jste ještě neměli tu čest seznámit se s barvitým světem tolik podobným našemu, a přece jiným, pokud nemáte důvěru k tomuto žánru, nezbývá než doporučit, abyste to alespoň zkusili. Dlouhé večery, hloupé programy v televizi, závislost na počítači (přiznejme si to), to všechno jsou důvody, proč zalézt večer pod peřinu a číst si jako kdysi v dávných dobách. Život přece není jenom politika, televizní seriály, nefungující hejblata, rozčilování nad hloupostí některých jedinců a práce, práce, práce na zeměkouli. Taky žít je třeba.
Mohu-li doporučit začátečníkům v putování Zeměplochou něco opravdu dobrého, pak si přečtěte Sekáče. Nebo Barvu kouzel. Nebo Lehké fantastično. Buď knihu po pár stránkách odložíte, nebo začnete hltat jeden svazek za druhým. To by vám mohlo vydržet opravdu až do jara. A pak už bude čas na jiné věci, ne?
Další informace o Zeměploše a jejích obyvatelích:
A hrozně moc dalších...
