Když ještě pravda a láska nebyla sprostá slova

V dávných dobách byla slova pravda a láska něčím velikým, krásným a čistým, pro co byli lidé ochotni všelicos obětovat. Dokonce se na pár týdnů dokázali spolu domlouvat a něco změnit. Vymetli všelijaký svinčík a začali sbírat peníze například na Leksellův gama nůž.

17. listopad 1989Archiv Víte, kdysi se v Čechách a také na Moravě a na Slovensku, neboť Slováci měli tehdy  s Čechy společný stát, lidé rozhodli, že už nechtějí vládu darebáků, kteří zavírali jejich rodiče do kriminálů, popravovali nevinné lidi, vyhazovali z práce vzdělance a naopak hlupáky dosazovali do vedení podniků, univerzit a nemocnic. Ti darebáci, kteří vládli, zakazovali dětem studovat a všem zakazovali cestovat. Falšovali dějiny, lhali, kradli a platili si udavače. Lež a nenávist vládly národu více než čtyřicet let.  

Tehdy když došlo k Velkému úklidu, a bylo to po 17. listopadu, nebylo slovo pravda a slovo láska nadávkou, tehdy jsme mohli být hrdí na tento národ a na jeho děti, které zasadili lhářům poslední ránu z milosti. Tehdy se znovu narodila naděje, že tento národ má před sebou dlouhé a v podstatě šťastné dějiny, protože přijde nová doba, nové tisíciletí začne rozmachem neuvěřitelných technických a lékařských objevů, rozpadne se železná opona, lidé poučení hrůzou totalit dvacátého století přece jen dostanou rozum a přestanou vyrábět ostnaté dráty a začnou vyrábět detské kočárky.

Už od té doby uplynulo devatenáct let a vyrostly nám děti, které se tehdy teprve narodily. Gama nůž není dnes ničím zvláštním a lékařská věda opravdu dokázala všelicos, i když proti smrti pořád ten lék nemáme. Češi už nemají společný stát se Slováky, ale máme společné členství v Evropské unii, tak ten rozvod zase tolik nebolí a opět nepotřebujeme při přejíždění hranic pas. Ti staří darebáci už nejsou u moci, tedy oni jsou u moci, ale ne sami, o moc se musejí dělit jednak se slušnými lidmi, jednak s jinými darebáky, takže na zavírání a věšení lidí nemají čas. Studujeme, cestujeme, kreditní karty máme, o to nic. Jen se domluvit nějak neumíme. Pravda, anglicky už umějí i malé děti, ale česky se domluvit, to začíná být těžké, velmi těžké.

Lidi kdysi vybírali peníze na dobročinné účely, dnes je spíš hrabou do kapes, dějiny si studujeme vesele a můžeme dokonce studovat i ty vylhané, ale zábavnější dějiny, takže už nikdo neví, které jsou ty pravdivé a které jsou ty nové, revidované. Třebas ani žádná válka nebyla, že? Třebas byl Hitler hodný strejda a myslel to dobře s Židy, Cikány i Čechy? A třebas ani lágry nebyly a věznice nebyly a šibenice nebyly a okupace taky nebyla? A Stalin byl prima chlapík? A Brežněv byl velký slovanský bratr, osvoboditel? A třebas byli hodní komunisté, kteří bohatým brali a chudým dávali? A koho to vlastně zajímá? Copak dnes není dost starostí?

Svět se mění a mění se stále rychleji. Něco ovšem zůstává, darebáci zůstávají darebáky a slušní lidé zůstávají slušnými lidmi. Jen se to nějak hůř rozezná. Tehdy, za vlády lotříků jsme nemuseli myslet na to, že leckterý spolubojovník za svobodu je vlastně v nitru proti demokracii a že se jednou postaví proti nám ve jménu jiných totalit. Inu, všelicos se mění, to je v pořádku, jinak by ani dějiny nebyly. A jsou k dostání banány a pomeranče, dámské vložky, instantní káva, džíny, brokolice... Jo a další novinka: pravda  a láska jsou dnes sprostá slova.

Sametová revoluce