Fenoménu popírání šoa v islámské ideologii však není jediným případem zcizení dějinné legitimace. V rámci tohoto poměrně nového jevu se začaly vynořovat kontury dalšího okruhu problémů, jež nepatří zajisté mezi nové propagandistické metody, v oboru, kterým se zabývám, však nabývají specifických vlastností i razance. Víme o tom, že mnohé totalitní ideologie a režimy o ně se opírající hojně využívají manipulaci s dějinami jako zbraň proti svým oponentům i jako účinný nástroj přepisování historie pro budoucnost. Dnes již jen můžeme tušit, nakolik nám známá historie procházela takovou manipulací a kolik doznala mocenských retuší, nebude jich však málo.
Zabývám-li se studiem judaistiky, nemohu si nepovšimnout zcela novodobých recidiv těchto totalitně manipulačních pokusů o přepisování dějin, z nichž právě popírání šoa je jedním ze stěžejních témat, není však jediným. Dnes bych se ráda zaměřila na druhé, snad stejně nebezpečné, i když zatím méně známé, manipulační schéma, totiž na popření kontinuity.
Na Předním východě, kde nyní leží ohnisko moderního antijudaismu, je historická paměť mohutnou hnací silou dodávající silný emoční náboj politickým, náboženským a společenským argumentům. Pro Evropana je dost těžké pochopit, jak mohou v politické debatě hrát roli takové argumenty, jakými jsou například události staré více než tři tisíce let, nicméně tato dlouhá dějinná paměť je neoddiskutovatelnou silou, s níž je nutné počítat, již je však také možné manipulovat.
Dnešní židovská identita se odvozuje od identity antického židovstva a dokonce od identity starého Izraele. Tento fakt uznávají Židé na celém světě a navzdory náboženským antagonismům nebyla zpochybňována ani v křesťanském prostředí, naopak právě tato kontinuita stála mnohdy v základech tradičního křesťanského antijudaismu. Argumenty evokující kolektivní vinu židovstva na „bohovraždě“, s kontinuitou počítaly jako s nepopiratelným faktem. Na opačné straně stáli a dosud stojí křesťanští sionisté, kteří stejnou kontinuitu zapracovali do svého přesvědčení o poslání dnešního židovstva v rámci dějin. Odhlédneme-li od obou krajních postojů, ani střízlivý historický či náboženský pohled nemá potřebu tuto dějinnou kontinuitu judaismu zpochybňovat.
Novodobý antijudaismus však stále častěji zaměřuje svoji energii k popření této dějinné kontinuity a k nastolení diskontinuity, z níž lze vyvozovat dalekosáhlé ideologické následky. Podaří-li se alespoň hypoteticky ukrást židovstvu jeho dějiny, podaří se též znicotnit jakékoliv jeho nároky uplatňované dnes. Paradoxem je, že antijudaistické argumenty jsou často vedeny protichůdně, prolíná se v nich kontinuita i diskontinuita judaismu podle aktuální potřeby. Následkem je řada prohlášení nejčastěji reprodukovaných v anonymní sféře internetu, poslední dobou však pronikající také do oficiálních kruhů médií i univerzit, která popírají jakoukoliv souvislost dnešního židovstva s Izraelem a Židy biblické doby. Vzhledem k tomu, že Bible požívá v evropském kontextu obecný respekt, takové odtržení posvátných, či alespoň autoritativních textů od dnešního judaismu a židovského etnika znamená vytvoření platformy pro znevážení dnešní židovské identity.
Oblíbeným argumentem často reprodukovaným nejen v neoficiálních kruzích, ale zveřejněným zcela vážně například také v dokumentu Deutsche Welle o templářích, uvedeném též v ČT2, je tvrzení některých arabských historiků, že Chrámová hora není totožná s horou Moria či Sijonem, místem Jeruzalémského chrámu. Dnešní Chrámová hora v Jeruzalémě je podle těchto „historiků“ čistě islámským svatým místem posvěceným koránským textem o mirádži, Prorokově cestě do „místa nejvzdálenějšího“. Židé údajně ztratili jakoukoliv vazbu na dávný Jeruzalémský chrám, neboť jednak je místo izraelské svatyně nyní zapomenuto, jednak dnešní Židé nejsou v žádném smyslu dědici antických Izraelců a Judejců. Z toho důvodu není opodstatněné brát vážně Západní zeď, místo uznávané za posvátné dnešním judaismem, neboť jde o pozůstatky islámských staveb. Extrémním vyjádřením takové historické manipulace je pak tvrzení, že by Židům vůbec mělo být zabráněno v přístupu k Západní zdi.
(Pokračování příště)
