Jsou hloupí a zlí lidé důležití? Média vytvářejí pokřivený obraz reality. Včera i dneska přicházejí smutné zprávy o ztrátách pro českou kulturu...
V den, kdy zemřel veliký český spisovatel Arnošt Lustig, jakýsi psavec považoval za důležitější vypustit do světa zvěst o tom, že nějaký naprosto nevýznamný politický turista a mimochodem hulvát jako prase, nedostal hluboké korýtko na ministerstvu, které mu tam již slíbil jeho stejně nevýznamný kámoš. Toho zhrzeného politického kariéristu nikdo nezná, ale Arnošta Lustiga zná každý, protože něco uměl, protože byl inteligentní, měl bohaté a mnohdy kruté životní zkušenosti, z nichž dokázal vytěžit moudrost a navíc ještě dobrou literaturu. Pro většinu lidí byl odchod pana Lustiga smutnou událostí a příležitostí zaposlouchat se a začíst se do jeho slov.
Pro jednoho levičáckého aktivistu byly včerejší nekrology důvodem k rozhořčení nad Lustigovým nadšením pro Izrael. A mladý ambiciózní znalec všeho se pustil do nafrněného odsuzování významného autora, kterému nesahá ani po paty. Ano, taková je realita zobrazovaná médii: důležitý je podle nich jakýsi sprosťák, kterému nevyšel tah na koryto, nebo nenávist mladého a všeobecně oblíbeného levičáka k Izraeli. Pro nás ale je důležitější dílo spisovatele, nebo obraz malíře, slova básníka a také to, že začíná jaro.
Slova, slova, slova… mají velikou moc, protože umějí stvořit novou realitu, celý nový svět. Ale jsou i slova lživá. Člověk, který umí zacházet se slovy, dokáže vytvořit dokonce i iluzi přátelství a dokáže ji udržovat tak dlouho, dokud vás neokrade a nezničí. Politik, který umí zacházet se slovy, vytváří barevné bubliny iluzí tak dlouho, až se dostane k vysokému postavení, a tam pak začne rozjíždět vlastní zájmy. Duchovní, který umí dobře mluvit, dokáže po mnoho let předstírat víru, dokáže klamat lidi a dobře si žít z jejich oddanosti. Revoluční vůdce vodí lidi na uzdě svých hezkých řečiček a v duchu se baví jejich idiocií. Aktivisté všeho druhu se umějí prokecat k pohodlnému parazitickému životu. Lhaní je pro mnohé základním životním postojem a jsou v něm tak dobří, že nakonec obelžou i sami sebe.
O to větší cenu mají slova dobrého spisovatele, který nelže, který popisuje svět takový, jaký je. O to větší cenu mají slova dobrých publicistů, dobrých básníků, ale i prostá slova každého člověka, který říká ano a myslí ano, říká ne a myslí ne. Jenom taková slova jsou důležitá. A důležité je také naslouchat jenom takovým slovům a takovým lidem. Ta ostatní slova nemají žádnou cenu, jsou jenom šumem, skřípotem a čvachtáním nicoty. A největší umění je rozeznat pravdu od lži, to je to, co jediné je v životě důležité. Čest patří jenom čestným lidem. Pan Lustig měl své lidské chyby, ale čestný byl a jeho slova jsou důležitá.
———————
P.S. Jméno Arnošta Lustiga nebude zapomenuto. Jména těch hlopupých a zlých lhářů a lidí nečestných důležitá nejsou, proto je neuvádím. Ať se na ně zapomene.
P.P.S. Právě mi napsal Ivan M. Havel: “V noci na dnešek zemřela Věra Jirousová.”
.
Věra Jirousová
ZAKRÁTKO
co by tu mohlo být co tu není
hladké naplavené dřevo hnědé peří
vlna za vlnou šplouchá na stěny domu
napospas
zatím ne ve vězení dva poutníci hledají
jiné břehy
a co je tu už co tu není
chřadnoucí sluneční tvor na podlaze
blázen na kopečku mi poslal zrcátko
stříbrnou rolničku
jsem taky zahodila
aby tě zítra potěšilo
že bude nebe každý den
na všech místech
stejně daleko od země
(Co je tu, co tu není, 1995)
———————————————–
Foto Arnošta Lustiga: Stanislav Krupař, zdroj ZDE foto Věry Jirousové je ODSUD.
——————-
