Cesta do Irska – Via Anglie 3 – Cesta za Grálem

Angličané jsou rození romantici, takže nepřekvapí, že legendární král je mnohem populárnější než současný premiér. Nikdo vlastně neví, zda nějaký král Artuš vůbec kdy žil, nicméně jeho několik hrobů patří k hojně navštěvovaným poutním místům. Glastonbury je však významné nejen tím, že je zde pohřben Artuš i s královnou Ginevrou. Jejich hrob je nyní pouze neokázalým políčkem vyznačeným jednoduchou cedulkou a ohraničeným obrubníkem uprostřed trávníku mezi gotickými ruinami. Kdysi toto místo posledního odpočinku velikého krále bývalo uprostřed katedrály a bylo jistě označené okázaleji.

GlastonburyTydlitátová

               Podle legendy připlul na toto místo po Ježíšově ukřižování Josef Arimatijský a zasadil zde posvátný hloh, jehož potomci zde rostou a kvetou po dnešní dny. Podle tohoto podání je tedy Glastonbury  nejstarším křesťanským místem v Anglii. Josef Arimatijský přivezl ze Svaté země také kalich, z něhož pil Ježíš při své poslední večeři s učedníky, a tento kalich je onen tajuplný Svatý Grál britských rytířských legend. Svatý Josef jej údajně zde pod horou Tor v Glastonbury zakopal a nalézt tuto relikvii, která je symbolem obnovy, může pouze člověk čistého, soucitného srdce a pevné mysli. Podle staré tradice se to zdaří pouze tehdy, přestane-li poutník myslet na Grál samotný a začne-li myslet na nesobeckou pomoc bližnímu - nemocnému králi. Jak známo, Artušovi rytíři dobře věděli, že putování za Svatým Grálem nikterak nezahrnuje archeologický průzkum hory Tor, neboť jde o pouť čistě duchovní, které se říká quest. Na takové pouti nalézá rytíř především sám sebe, kalich je pouze symbolickým obrazem tohoto cíle. Ostatně podle jiných autorů není Grál vůbec kalich, ale snad jakýsi kámen, kámen mudrců, či ješte něco zcela jiného, neuchopitelného.

Hora Tor byla již v předkřesťanských dobách významná, pod ní se prý ukrývá vchod do podsvětí, vstup na posvátný ostrov Avalon. Neptejte se mě, jak je to geograficky možné, neboť to nevím. Vzhledem k tomu, že sama Anglie leží na ostrově a je obklopena řadou ostrovů, není mi jasné, proč bylo vhodné klást ostrov Avalon pod horu ve vnitrozemí. Ale duchovní věci se většinou neřídí běžnou logikou, a tak je to i správné, neboť spadají do světa idejí. Ve světě jevů pak je Tor nenápadný holý pahorek s věží na temeni. V městečku Glastonbury byl na místě působení Josefa Arimatijského vystavěn velký klášter, z něhož po ušlechtilém civilizačním a reformním úsilí krále Jindřicha VIII. zbyly jen rozeklané ruiny. Ty rozvaliny se dosud hrdě vypínají jako rohy obrů a vykotlané zuby z hladkého anglického trávníku, po němž můžeme volně chodit neomezováni žádnými zátarasy, procházíme mezi staletými kameny tak dlouho, až se nás začne zmocňovat genius loci. Tady poblíž Avalonu a někde nablízku Svatému Grálu nemůžeme zaplašit myšlenky na vlastní quest, na vlastní rytířské poslání  pod pohledem Nebes.

 Stratford upon Avon

Těžko říci, jak by toto malé a ospalé městečko vyhlíželo, kdyby nebylo rodištěm záhadného dramatika Williama Shakespeara. Je krásné. Ale je to podivná, trochu skanzenová a sterilní krása, nechce se věřit, že zde normálně bydlí lidé. Všechno je zde nalakované, vymydlené, ozdobné a poněkud divadelní. Staré domy jsou černobíle pruhované. V Itálii jsou podobné pruhy z mramoru a jsou vodorovné, v Anglii jsou domy ve stylu „zebra“ a svislé pruhy jsou tvořeny staletým dubovým hrázděním. Všude bují takové množství okrasných květin, že by mohla závidět každá botanická zahrada. Truhlíky a závěsné květináče doslova přetékají kaskádami všech barev. Trávníky jsou pečlivě vyluxované, lavičky umyté, na Avoně se kromě avonských labutí a divokých husí pohupují omalované hausbóty, jejichž výzdoba si nezadá s cirkusovými vozy dávných a romantických dob, kdy květinky a mořské panny ještě znamenaly vrchol luxusu světských, než se zjevily hvězdy filmového plátna. Ve Stratfordu žije mnoho krotkých a

roztomilých zvířátek, na řece se kolébají a kejhají lysky, kachny, husy  a labutě, v parcích poskakují šedivé veverky a ptáčci zpěváčci, na ulicích posedávají vyšampónovaní pejsci a sladké kočičky. Všechno je to „strašně“ roztomilé stejně jako panenky, vláčky, medvídci a miniaturní modely historických viktoriánských kolotočů za devadesát devět liber ve výkladech obchodů. Uviděli jsme také tři čarodějnice z Macbetha, byly to tři malé figurky za výlohou hračkářství, dámy v nejlepších letech, pěkně v křesílkách u krbu, s kočkou, šálkem čaje a pletením, ano tohle je realistická podoba pravé anglické čarodějnice.