V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.
Damašská univerzita, s níž jsme měli za úkol navázat kontakt, je sto let stará a hodně veliká. Má nyní 120000 studentů a udržuje styky s celým světem včetně těch nejprestižnějších univerzit.
Proto když nás přijala prorektorka a oba vedoucí kateder archeologie a filozofie, bylo to pro nás významným signálem, že naše skromné pracoviště není nijak nevýznamné a nezajímavé. Setkali jsme se s lidmi, kteří byli o našem pracovišti předem dobře informováni a měli o spolupráci zájem. Že nejde jen o projev zdvořilosti, se potvrdilo po našem návratu, kdy akademici z Damašku jako první nás znovu kontaktovali s výzvou, abychom co nejdřív zahájili úřední kroky potřebné k uskutečnění některých výměn studentů či učitelů a k získání stipendií pro naše posluchače. Jen nám bylo líto, že nemůžeme nabídnout syrským studentům obor, o který mají největší zájem – dějiny evropské architektury a výtvarného umění. V zemi, kde je všude samá antika, je velký zájem o gotiku, renesanci a baroko, o klasicismus, secesi, kubismus i o současnou architekturu a malířství.
Budovy Damašské univerzity jsou strohé a poněkud zanedbané, jde o betonovou funkcionalistickou architekturu, ovšem na rozdíl od moderního univerzitního komplexu v Lisabonu by tyto stavby očividně potřebovaly renovaci. Všechno je zde veliké a ryze funkční. Po chodbách prochází stejně chlapců jako děvčat a vidíme zde zahalené muslimky i zcela moderně oblečené a nezakryté studentky, které se necítí konvencemi islámské kultury nijak vázány. Vidíme zde i studenty z Evropy a černé studenty a studenty z Dálného východu.
Zatímco budovy i hemžení jsou podobné jakékoliv světové univerzitě, jeden unikát vyznamenává Damašskou univerzitu mezi všemi – je to překrásná veliká zahrada, která zde slouží jako hlavní komunitní centrum. Pod ušlechtilými stromy stojí řady laviček, udržované pěšinky jsou zastíněné loubími a pergolami a všude se diskutuje a hovoří pod širým nebem. Poznáváme starou tradici madrás, v nichž se také studovalo ve stinném atriu mezi stromy, květinami a okolo kašny.
Pokud bychom měli tisíce námitek proti politickým či náboženským poměrům v tomto pro nás exotickém světě, určitě bychom měli uznat, že je zde vědění a učení věnována velká péče. Vzdělání má zde tisíciletou tradici a vzdělaný člověk je vážený víc než člověk urozený. Tradiční arabská falsafa sice prošla určitou krizí danou vlivem islámu, ale nyní je pozorně oživována. Studují se zde i evropští filosofové, ve vitrínách jsem viděla obálky arabských knih s obrázky Platóna, Kanta, Hegela a Heideggera. Pan vedoucí Katedry filosofie trochu umí česky, protože kdysi studoval v Praze, ale to už je jiná kapitola. A za univerzitou je na ulici bazar, jehož součástí je antikvariát, další do sbírky mých fotek různých světových antikvariátů.
————
Foto autorka:
1. Univerzitní zahrada
2. Univerzitní zahrada
3. Spolu s vedoucím Katedry filosofie
4. Pouliční antikvariát, odolat nelze
————
-----
