V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.
Klepadlo jako vybavení dveří se vyskytuje jednak v pohádkách, pověstech, legendách a mýtech, klepadla se například drží svatý Václav těsně před smrtí, jednak na Britských ostrovech, kde jsou stále živé pověsti a rytířské tradice, a jednak v zemi, která má k pohádkám a legendám rovněž velmi blízko, totiž v Sýrii.
Jak v Damašku, tak v Zabadani jsem neviděla mnoho zvonků, leda u větších domů s více byty, ale ani tam nebylo běžné, aby byly zvonky označené jmény nájemníků. Zato na stovkách dveří se skví překrásná bronzová klepadla různých tvarů.
Klasickou podobou je lví hlava s kruhem v zubech, nebo abstraktní podložka s kruhem, ale na Předním východě je velmi častá i různě tvarovaná ručička, která v různých stylizacích znamená štěstí a požehnání. Motiv ruky je ovšem mnohem starší, než jsou známé arabské tradice, je doložený již z neolitu.
Všichni zde znají tzv. chamsu, ruku v podobě liliového květu s okem uprostřed, nazývá se též Fatimina ruka a odvrací zlo, užívá se nejen jako ozdoba vchodu, ale i jako šperk. Je to symbol a amulet oblíbený nejen u Řeků, Turků a Arabů, ale jako symbol boží ochrany jej užívají i Židé a jako zajímavou profánní ozdobu cestovatelé, kteří tyto země poznali, a nakonec dnes již vlastně kdekdo. Za Osmanů se klepadla v podobě ruky rozšířila po celém Předním východě a připomínají magickou ochranu vstupu do domu. Na klepadlech je ruka logickým symbolem, ale i elegantním zdobným motivem, takže nemusíme hned podezřívat pána domu z holdování pověrám. V provedení syrském jde o jemnou dámskou ručku zdobenou šperky, někdy popsanou kaligrafickými nápisy veršů z Koránu.
Kromě klepadel jsou dveře často opatřeny kovanými madly, puklicemi a různými ozdobnými hřeby, někdy celými tepanými pláty, mřížkami nebo vyřezávanými motivy květin a geometrických pásů. Málokteré dveře se skví novotou a lesklými nátěry, častěji vidíme staré dřevo, oprýskanou barvu a zašlé kování, na němž jen často užívané části září zlatavým leskem ohlazeného bronzu. Vše je současně funkční a současně nenuceně krásné, krásné stářím, životem a užíváním, krásné starými vzpomínkami a vytříbeným vkusem řezbářů, kovářů a kovolijců, kteří již nejspíš dávno nežijí a zanechali po sobě jen tyto dojemné příběhy vstupů do obydlí.
——————
Foto autorka
——————————-
-------
