Cesta do Damašku 10 – Jak se lidé baví

V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.

Na Předním východě mne fascinuje mimo mnoho jiných věcí životní styl, který nám není vůbec cizí, ale zapomněli jsme na něj už před nějakými těmi roky. Můj dědeček žil podobně jako se žije zde – živil rodinu, která pro něj byla smyslem života, věnoval se zahradě a hospodářství, nosil do města i na procházky výhradně bílou košili, oblek, kravatu a klobouk, kouřil dýmku, chodil s bratry a kamarády na kávu a hrát karty a šachy, navštěvoval své známé… Ještě v době mého dětství bylo nějak víc času na život.

Na Předním východě se žije pomalejším tempem než ve střední Evropě. Ne že by zdejší lidé méně pracovali, ale jejich práce je rozložena do celého dne a často až do půlnoci, prolíná se s odpočinkem a společenským životem, je současně zábavou. Mezi jednáními, obchodem a řemeslnými úkony se sedává k čaji a probírají se rodinné věci, známí, pracovní příležitosti a finanční otázky.

Kouření šíšy, neboli vodní dýmky bylo již zmíněno, patří k oblíbeným společenským rituálům v kavárnách a čajovnách. Samozřejmě že běžně Syřané kouří cigarety, vodnice je obřad, který vyžaduje čas. U nás se dá vodní dýmka také koupit a má své příznivce, neboť povyšuje kouření na vyšší úroveň. Vždy jde o společenskou záležitost a poklidnou siestu, i když bych vliv tabáku nepodceňovala, znám lidi, kteří se docela zkouřili, a to bez jakýchkoliv zakázaných přísad. Pánové v Sýrii posedávají před kavárnami se svými baňatými, bohatě zdobenými dýmkami, jsou zahaleni voňavým kouřem a vedou řeči. Je to běžný obrázek, z něhož dýchá poklid.

Hrají se šachy a vrhcáby. Vrhcáby jsou stolní hra, která prý bývala v našich končinách velmi oblíbená. Dnes neznám nikoho, kdo by ji u nás hrál, i když prý i zde existují fandové této zajímavé hry. Stejně jako vodnice je záležitostí starších pánů, pokud se těmto zálibám věnují ženy, pak asi jen doma v kruhu rodiny, mladší muži zase nemají tolik času. Prostě dědové jsou na celém světě stejní. Rachocení kostek na barevnými dřevy krásně vykládané hrací desce patří k typickým zvukům parků a předzahrádek kaváren na Předním východě, ale i v Řecku a v Rusku. Když jsme pluli z Kréty, učil vrhcáby moji dceru maturant z Athén, měl vrhcáby v mobilu a dost se tiskl k dceři ramenem, až jsem ten kurs stolních her raději ukončila.

K oblíbeným zábavám patří fotbal, různé pikniky a grilovačky, hostiny, ale i vyprávění pohádek. Tato prastará tradice známá z Tisíce a jedné noci se dosud udržuje. Těžko říci, zda jde o turistickou atrakci a výjimku, ale v oblíbené damašské kavárně Fontána sedává dvakrát týdně vypravěč, který pomocí dramatických gest včetně mávání mečem líčí neuvěřitelné příběhy různých hrdinů.

Hudba provozovaná naživo je u nás také na ústupu. Od dob kytar a klasické éry trampingu se hodně změnilo. V Zabadani nás pozvali příbuzní hostitele na večírek, kde jeden z pánů hrál na syrskou loutnu a zpíval lidové písně. Sedělo nás v obýváku asi deset, jedna z dcer nosila čaj, mezi písničkami se tlumeně hovořilo o hudbě, ale i o rodinných věcech. Padlo i pár anekdot a dotazů na život v Čechách a na to, jak se nám líbí v Sýrii, jak vnímáme zdejší soužití křesťanů a muslimů, jestli bychom ještě někdy přijeli, že budeme vítáni. Ptali jsme se, o čem syrské lidové písně jsou. Je to stejné jako u nás: o práci na poli a o lásce. Ptali jsme se, zda jsou ty písně o lásce veselé, nebo smutné. Prý většinou veselé. Melodie připomíná španělské taneční skladby. Posluchači někdy tleskali, jsou to temperamentní písničky, ale netančilo se, ani se nikdo nepřidal ke zpěvu. Syrská domácnost není bavorská pivnice, panovala zamyšlená, meditativní a velmi vlídná nálada.

Tak takhle se lidé na Východě baví. Musím říci, že jsme si to hodně užívali.

—-

Foto autorka:

1. Trh je fascinujícím divadlem a nákupy jsou ženskou vášní na celém světě

2. Kavárna Fontána - Možná přijde i pohádkář

3. Židle na ulici zvou k posezení u čaje a u vodnice

4. Hudební soaré u přátel v Zabadani

———

-----