Občas se ptáme, zda jsou Češi rasisté. Nemyslím ty pologramotné opice, které se ke svému rasismu hrdě hlásí na stránkách Dělnické strany, Národního odporu a Národní strany, a které za Čechy nepokládám, myslím ty normální, slušné a sympatické lidi.
Viděla jsem vcelku hodně zemí a mluvila s lidmi různých národů a neřekla bych, že jsou Češi výrazně rasističtější či xenofobnější než jiní Evropané. Prostě někteří z Čechů mají nedůvěru jednak k neznámým lidem i etnikům, jednak jsou často oprávněně rozhořčeni chováním některé z menšin, ve skutečnosti některých příslušníků oné menšiny, a povrchně zevšeobecňují. To sice není dobré, ale je to celosvětový a všelidský problém.
Na druhé straně ale většina Čechů nemá moc chuti řešit konkrétní problémy a reagovat na porušení zákona jednotlivci. Pravda, v soukromí či anonymně je zde každý policistou, žalobcem i soudcem (občas i katem), ale při setkání s neřádstvem je jaksi slepý a hluchý. Kdyby každý vystoupil razantně vždy při zaznamenáním přestupku, nemusel by pak vybíjet svou frustraci nadávkami. Kdybychom dokázali právo důsledně vymáhat na každém jednotlivci - na Romovi, Vietnamci, Rusovi, Ukrajinci, Eskymákovi, vrcholném či lokálním politikovi, vrcholném či lokálním mafiánovi, fašistovi nebo náckovi, nemuseli bychom trapně omlouvat rasistické a šovinistické výkřiky lůzy, která slovně i fyzicky napadá celé skupiny (samozřejmě jen ty nejslabší, na mafii si nevyskakuje ani náhodou).
Po zkušenostech s oznámením přestupku policii se takovému alibismu ani nelze moc divit. Většinou musíte shromáždit kufr důkazů, přivést pachatele za límec přímo na služebnu, přivázat ho prádelní šňůdrou k topení, nadiktovat jeho nacionále včetně rodného čísla a pak doufat, že policie případ neodloží pro nedostatek důkazního materiálu, nebo soud neshodí pro mizerné podklady či formální pochybení. Někdy je prostě i soudce velkorysý a vyspí-li se dobře, třebas ani na vraždě neshledá nic, co by porušovalo zákon. A vrah si pak na vás někde za rohem počíhá.
Přesto lhostejnost obyčejných lidí velmi otravuje ovzduší. Kdyby lidé nebyli pasivní, nebylo by tolik přepadení a krádeží, vandalismu a znásilnění. Nemohli by našimi městy táhnout bandy ozbrojených nácků a nebylo by ani třeba složitě usilovat o zákaz jejich politických stran. Prostě by si tito primitivové mezi lidi netroufli, protože by nedošli dál než na nejbližší roh. Lhostejnost lidí je tím, co nejvíce podporuje drzost násilníků všeho druhu. Kdyby všichni lotříci věděli, že po první kapesní krádeži, po rozkopání lavičky, po prvním útoku na kohokoli přijde okamžitá a rázná reakce okolojdoucích, že je někdo zadrží, zavolá policii a odsvědčí všechno podle skutečnosti, nevytáhli by paty z domu a například náckové by se vzrušovali leda tak doma pod dekou nad obrázkem úchylného Dolfíka.
12. listopadu napadli náckové v Široké ulici v Praze židovského turistu. Přinesli si s sebou dlažební kostky a v přesile tří na jednoho (pán to byl postarší, jinak by si na něj ani ve třech netroufli) zaútočili a poranili jej. Policie tentokrát zasáhla ihned a úspěšně, protože provokace nácků v období výročí Říšského pogromu očekávala. Ale k takové hnusné události by vůbec nemuselo dojít, kdyby Češi nebyli lhostejní a již po několik let neomlouvali řádění neonacistů, nebagatelizovali jejich pohnutky a netlachali o svobodě slova pro šiřitele nacistické propagandy. Řeči typu: "Nácky nemusím, ale..." jsou výrazem laxnosti a lhostejnosti ke zlu. A lhostejnost vůči zlu je také zlem. Jediné, co na tyhle vymaštěnce platí, je strach. Pokud nebudou mít permanentní silný strach z rázných reakcí všech Čechů, z nelhostejnosti občanů, nedají pokoj.
Reakce na článek:
Karel Goldmann: Vlčí svět nezralých makovic
Související články:
Neonacisté napadli v Praze izraelského rabína
Náckové napadli Žida v centru Prahy
