Nevím, zda to bylo freudovské přeřeknutí, když reportér televize Prima Jakub Weinlich omylem promluvil o zesnulém Václavu Klausovi.
Redaktor TV Prima Jakub Weinlich: Lidé budou vzpomínat co odešlo s úmrtím Vaclava “KLAUSE”…
Kdo četl Freuda, ví, co tím myslím. V každém případě se na mysl vkrádá myšlenka, že brzy taková zpráva opravdu zazní. Dokonce se na facebooku objevila anketa, zda bude mít pan Klaus také takový velkolepý státní pohřeb jako jeho předchůdce. Mnoho lidí odpovídalo, že nikoliv. Nebudu již rozvádět jejich argumenty, lze si je představit.
Nepřeju panu Klausovi nic zlého, naopak mu přeju pevné zdraví a dlouhý, spokojený život v důchodu a pak mu ze srdce přeju velkolepý státní pohřeb s lafetou, prapory, vraníky a pochodující stráží. I bývalý prezident má na tu poctu právo, viděla jsem kdysi okázalý státní pohřeb Ludvíka Svobody. Byla to hezká podívaná. V takovém případě totiž nejde o osoby, ale o politickou událost a o vyjádření úcty k úřadu hlavy státu.
Až umře pan Klaus, nebudu psát škodolibé články, nebudu ho pomlouvat a nebudu mudrovat, že ten pohřeb je “politické divadlo”, “nedůstojné křepčení”, nebo “odporná hysterie”, ani že právě zesnulý “byl prasák, narcis a amorální zbabělec”, jak v těchto dnech sdělují světu své soukromé dojmy a pocity staří a překábatění odpůrci svobody a demokracie. Zachovám pietu, jakou si zaslouží v takové době každý, od posledního bezdomovce po prezidenta či krále. Ani nebudu povykovat, že to byl “gauner a zloděj”. Tak se totiž chovají jenom lidské hyeny, které se nyní předhánějí, kdo dál doplivne. Pro mne bude pohřeb pana Klause obyčejným všedním dnem, ale budu respektovat smutek těch, kteří jej pokládali za svého prezidenta, i upřímný smutek a bolest jeho rodiny. Nepřinesu nikam ani květinu, ani svíčku, budu se věnovat svým věcem, snad mezi prací jen na minutku pomyslím na pomíjivost všeho a pocítím soucit s jeho nejbližšími.
Nevím, jak se budou chovat jiní lidé, ale po jistých zkušenostech s tímto národem raději nebudu číst intermetové články a diskuse. S panem Klausem v poslední době nejen nesouhlasím, ale považuji jej za škůdce státu, nicméně v okamžiku jeho smrti a během pohřbu se zdržím kritiky a také se zdržím čtení internetových nadávek, lží a sprostých výpadů. Předpokládám, že je budou trousit stejní frustráti, kteří je dnes trousí na adresu Václava Havla. Nepustím rozhlas, ani televizi, nepůjdu na Václavské náměstí. I tak budu vědět, že se tahle spontánní pocta občanů Václavu Havlovi po smrti Václava Klause nebude opakovat:
————
