Na půdě našeho Centra blízkovýchodních studií Fakulty filozofické v Plzni proběhl pozoruhodný koncert dvou básníků a hudebníků ze dvou vzdálených, a přece neuvěřitelně blízkých světů. Prolínala se poezie arabská s poezií českou, nikoliv jako vypreparovaná knižní kultura, ale jako živý proud lidové tvořivosti, písničkářského nadšení a živelného humoru.
Básníci hrají spoluV. Tydlitátová
Syřan Marwan Al Solaiman žije již dvacet let v Čechách a čeština se mu stala druhou přirozeností do té míry, že vyučuje cizince češtině a píše v češtině vtipné básně. Jeho suchý humor založený na trampotách s láskou, s každodenními starostmi a na kontrastu dvou kultur i jejich podivuhodné spřízněnosti a podobnosti rozesmál několikrát studenty i vyučující, kteří si přišli syrského barda poslechnout. Nechyběly ani klasické irácké, marocké, libanonské, egyptské, syrské a další arabské písně doprovázené na arabskou loutnu.
Druhým písničkářem byl můj přítel, zdejší bloger, známý básník František Kostlán. Jeho interpretace Skácelovy poezie, zhudebněné básně současného křesťanského básníka Ondřeje Fibicha i skvělé vlastní verše jsou laděné spíše meditativně a zpívané za doprovodu kytary navozují senzitivní soustředění. Básně jsou to těžké, složitě vystavěné a velmi hluboké, není snadné je zachytit pouze z jednoho poslechu a proniknout na jejich dno, o to znepokojivěji ale zasahují posluchače a rezonují s jejich podprahovými úzkostmi, smutky a nadějemi.
Není to poprvé, co František Kostlán přivedl na pódium příchozího, nedávno uspořádal několik koncertů se skvělým ruským hudebníkem Alexejem Smorčkovem. Tento koncert byl teprve druhým vystoupením s Marwanem, nebylo to však poznat, oba vystupovali s profesionálním nadhledem a v okamžiku si získali všechny posluchače.
To, že se podařilo uspořádat takový velmi neformální, o to ale působivější koncert na půdě univerzity, mě nesmírně těší. V prostředí, kde jsme spíše zvyklí kultivovat rozum, je vše, co kultivuje také srdce, velmi žádoucí. V tom spočívá původní význam univerzity jako prastaré instituce – vzájemného obohacování a péče o duši. I když je tmavý listopad a veřejné věci nejsou zrovna radostné, podařilo se nám zde aspoň na chvíli vytvořit ostrov hřejivé a světlé naděje.
František Kostlán
Napij se
Věře Tydlitátové
...
Z láhve uložené v košíku
Z láhve otevřené
bublají dávná tajemství
zevnitř ven
Bublinky s duší vznášejí své barvy
do mimozemských sfér
jedna za druhou
A usmívají se
A jsou lhostejné
A jsou starostlivé
Smutní
Větve biblických stromů
si s každou tou dokonalou lodí
pinkají jako s nafukovacím balónkem
Šumí přitom spokojeně listy
A po celé věky opakují:
i tajemství je nádherné oproti prázdnotě
Koukni sestřičko
tamhleta růžová
co se v ní skrývá za slib
a tamta žlutá co se modře leskne
a světlem je zelená Duhovka vědění
A ta černá do níž není vidět
Z lahve uložené v ledu
Z lahve v noci vypité
bublají oči pláč smích
Skvostná koule hýřící barvami
koukni se
tvůj sen
Větve biblických stromů
si s každou tou dokonalou lodí
pinkají jako s nafukovacím balónkem
Šumí přitom spokojeně jehličím
A po celé věky opakují:
i bolest je krásná oproti prázdnotě
Láhev uložená ve skříni
Zaprášená
Bublinky s duší
skrývají talent
fantazii a něhu
Skrývají modlitbu
pokoru i výkřik
Skrývají toužebné přání
Skrývají tě celou
Láhev na dosah ruky
plná bublinek
Pro tebe -
abstinentku nektarů hlouposti
Větve biblických stromů
si s každou tou dokonalou lodí
pinkají jako s nafukovacím balónkem
Kývají přitom spokojeně korunou
A po celé věky opakují:
i samota je snesitelná oproti prázdnotě
Napij se
Na periférii duše
u zdi nářků jeruzalémských
tvá ruka zdvíhá nad hladinu
srdce tlukoucí
