Adam Bartoš se prolhává ke korytu?

Stokrát opakovaná lež se prý stane pravdou. Ať již tuto poučku vyřkl Joseph Goebbels, či někdo úplně jiný, jako taktika pro budování lehkého života na politickém výsluní  je stále aktraktivní.

Na počátku byla reklamní fotografie z fotobanky od Kevina Curtise s názvem Dívka držící chipsy a sladkosti.

Původní reklamní obrázek

Světlé vlásky a milý obličejík dívenky zřejmě inspiroval tvůrce hoaxu k vlastní propagandě. Brzy byly šířeny vylhané zprávy o islámských mladících, kteří tuto dívenku prý hromadně znásilnili. Případ party údajných muslimských násilníků je ve skutečnosti starším případem z Norska. Podle zveřejněných údajů šlo o čtyři nezletilé pachatele, kteří měli mít opakovaně sexuální styk s nezletilými dívkami. V norských médiích nebylo uvedeno ani z jakých států pocházejí, ani jaké je jejich náboženství, neboť u nezletilých se z důvodu ochrany údajů tyto věci nesdělují. Mladíci se údajně opakovaně scházeli s nezletilými dívkami po domluvě na internetu a nikdy nebylo prokázáno, že by je k sexu nutili. Také proto byly uděleny nezvykle nízké tresty. To, že mělo jít o muslimy, se bez důkazu začalo publikovat až na protiislámských portálech.

Více ZDE

Po prozrazení, že jde o podvod, na nějakou dobu pohyb tohoto hoaxu na mediálních sítích utichl, aby byl nyní opět vytažen. Nikterak nepřekvapuje, že více než rok starý článek z Pravého prostoru znovu zveřejnil známý antisemita a fanatický bojovník proti demokracii Adam Bartoš:

Facebook 15.9.2015

Lhaní jako metoda je doménou těch nejdrzejších kariéristů. Možná se mnozí voliči domnívají, že politika je taková špína, že pro vstup do jejích vyšších pater je lhaní a podvádění nejen nutné, ale i omluvitelné. Mezi politickými šplhouny a dobrodruhy je takových cyniků jistě hodně. Pomalu si zvykáme, že se nám námi zvolení politici vysmívají do očí. Přestože je mnoho lidí z politiky oprávněně unaveno, ba znechuceno, neměli bychom však tolerovat kariérní vzestup podvodníkům. Zdánlivě malá lež na sociálních sítích je snad okrajová záležitost, ovšem takový člověk, který lže v malém, bude lhát i ve velkém.

Adam Bartoš se ke lhaní neuchyluje zdaleka poprvé a jeho vstup do přímé volby prezidenta zůstává dosud v naší paměti: "Bartoš napsal, že na hradě Hardegg, v rodovém sídle Therese Schwarzenbergové, se hajluje. Visí tam totiž obraz, na kterém skupina lidí vztahuje pravici k letící orlici, která drží v pařátech jeruzalémský kříž. Článku se okamžitě chytil tým druhého zájemce o Hrad Miloše Zemana a použil ho v kampani, přičemž z jeruzalémského kříže udělal hákový a zdůraznil, že dílo ve stylu realismu nacistické Třetí říše dodnes vévodí hodovní síni hradu poblíž českých hranic." ZDROJ.

Bartošův článek o hajlování na hradě

Tato programová lež zřejmě dopomohla k volebnímu vítězství Miloši Zemanovi. Můžeme jen spekulovat, zda následné pozvání Adama Bartoše na Hrad bylo gestem poděkování za tuto špinavost. ZDROJ

Kdo by chtěl mít v politice notorického lháře a podvodníka?

Paradoxní je, že tento usvědčený lhář prostřednictvím své mnohokrát přejmenované strany, která jako výsměch má ve svém zatím posledním názvu slovo demokracie, překvapivě otevřeně proklamuje své fantazie o budoucím zničení demokratické společnosti a o nastolení diktatury:

Nyní se pan Bartoš chytá tématu uprchlíků, ale jak víme, je ochotný zdvihnout jakékoliv téma, které by mu mohlo pomoci ke korytu. Průběžně pak ohřívá uleželý antisemitismus 19. století, který je zřejmě jeho osobní obsesí. Jeho pobíhání s fangličkami a překližkovým štítem je infantilním spektáklem, ale jeho propagace nové podoby fašismu je přinejmenším nechutná, ne-li nezákonná. Snad si tento národ zaslouží už konečně dospělé a slušné politiky.

Pohled na širší souvislosti aktivit Národní demokracie ZDE.

-----