Tradice by se měly ctít. Neznamená to ale, že by se nemohly zároveň rozvíjet. Tak se z někdejších železných sobot či nedělí stal celý Železný týden.
Některé ze spotřebičů, které lidé přinesli uplynulý víkend do Národního technického muzea v Praze, se stanou součástí sbírek.ELEKTROWIN
Když jsme před třemi roky v září vyhlašovali Železný týden poprvé, nebyli jsme si jisti, jak tato výzva zabere. Šlo nám o to, aby Češi pokud možno prohledali každé zákoutí svých domácností, obrátili vzhůru nohama hromady harampádí v zapadlých koutech dvorku a garáží, a zbavili se všech vysloužilých elektrospotřebičů.
Jenže to už se v Česku pět let systematicky sbíraly a recyklovaly, takže by se vlastně při tomhle generálním úklidu už žádné najít neměly.
Výsledky mne osobně velmi překvapily. První rok se během Železného týdne sešlo543 tun starého elektra, loni už jich bylo dokonce 680. Ročně přitom průměrně vysbíráme více než 25 000 tun, což je něco přes 480 tun týdně.
Minulý týden se akce konala po celé republice už potřetí. Výsledky teprve sčítáme, ale už teď se ukazuje, že české domácnosti mají pro staré spotřebiče stále kam sáhnout.
Na náměstích velkých měst běžel za cvakání závěrek fotoaparátů program, při němž siláci ukazovali kolemjdoucím „sílu recyklace“ a půvabné finalistky loňského ročníku MISS Hasička od nich vybíraly spotřebiče do přistavených kontejnerů.
O víkendu se navíc sešla další stovka spotřebičů v Národním technickém muzeu v Praze. Některé byly natolik památeční, že si z nich vybrali i kurátoři sbírek a zařadili je mezi exponáty.
Na sběrné dvory obcí a měst při tom všem chodily ve vší tichosti stovky lidí odevzdat své staré elektro zcela bez pozornosti médií.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří na výzvu Železného týdne zareagovali. A pokud to někdo nestihnul, připomínám, že sběrné dvory a další místa zpětného odběru fungují celoročně.
