Jak moc hrdí máme být? Novináři nám to neřekli

Češi na sebe mohou být oprávněně hrdí. Každoročně to zdůrazňují kolektivní systémy, které se zabývají sběrem a recyklací elektroodpadu. Jenže nikdo z oprávněně hrdých Čechů vlastně neví, kolik spotřebičů přesně pomohl vysbírat.

Množství starého elektra předávaného k recyklaci podle požadavků a regulí Evropské unie se vykazuje v tunách. Česká republika před 12 roky úspěšně nastoupila do rozjetého evropského vlaku, a i když jsme začínali od nuly, už po čtyřech letech jsme dokázali splnit kvótu čtyř kil na obyvatele a rok.

Už v roce 2008 jsme tedy v ČR s plus mínus desetimilionovou populací recyklovali zhruba 40 tisíc tun.

Nedávno jsem se ale z médií dověděl, že Češi v loňském roce vytřídili historicky největší množství vysloužilých elektrozařízení, konkrétně 19 818 tun. Ohlásil to kolektivní systém Asekol.

Že bychom si od roku 2008 natolik pohoršili? To určitě ne, jen kolektivní systém Elektrowin, kde pracuji, totiž loni s přispěním všech partnerů, hlavně obcí, vysbíral přes 44 tisíc tun starého elektra. Mimochodem – i to je historicky největší množství, ale zase jenom u nás.

To už je nějakých 64 tisíc. A kolektivních systémů pro sběr a recyklaci starého elektra je u nás mnohem víc, než tyhle dva největší. Celkový součet za rok 2016 tedy bude nepochybně ještě mnohem vyšší a určitě zase historicky rekordní.

Měl by být. Staré kvóty totiž už neplatí a počínaje loňským rokem se musí Česká republika postarat o sběr a recyklaci takového množství vysloužilých spotřebičů, jaké odpovídá 40 procentům průměrného množství nově prodaného elektra za poslední tři roky. Obnáší to kolem 70 tisíc tun, protože nových výrobků se prodá ročně průměrně zhruba 175 tisíc tun.

Nejspíš tedy splníme i nové požadavky. Jen to nebudeme úplně přesně vědět, dokud Ministerstvo životního prostředí neshromáždí jednotlivá dílčí hlášení a nevydá souhrnnou zprávu. My všichni, kdo se sběrem a recyklací elektra zabýváme, mu musíme povinně referovat každý rok do 31. března.

A zveřejňování celkových výsledků MŽP vždy nějakou dobu trvá.

Možná by si ten březnový termín měli hlídat novináři a relevantních čísel se důsledně domáhat. Buď na ministerstvu, nebo u jednotlivých kolektivních systémů. Jejich seznam je veřejně dostupný zde. Bylo by to určitě lepší, než vydávat jakýkoli mezisoučet vzniklý spíš jako výsledek PR aktivit než pro účely objektivního informování veřejnosti, za konečný údaj.

Ve všem tom marasmu okolo nás bychom si jednu pozitivní zprávu určitě zasloužili.