Jako kdyby na silnice v ČR za celý rok nevyjelo ani jedno z bezmála šesti milionů registrovaných osobních aut: tak by se v Evropě zlepšilo ovzduší, pokud by se podařilo zabránit neodborné a nelegální demontáži vysloužilých lednic.
Konstatovala to nedávno zveřejněná studie Univerzity Spojených národů (UNU). Její autoři, Federico Magalini a Jaco Huisman, zjistili, že zatímco lednic a mrazáků se v zemích EU ročně prodá více než 25 milionů kusů, což je zhruba 1 250 000 tun, za stejnou dobu se podaří zrecyklovat necelou polovinu tohoto množství poté, co byla starší zařízení vyřazena z provozu a nahrazena novým. Z ostatních někdo odmontoval části, které lze ještě zpeněžit – například kompresory. Zbytek skončil na skládkách, mnohdy existujících načerno, nebo byl ilegálně vyvezen do zemí třetího světa.
Kvůli tomu unikne do ovzduší osm milionů tun ekvivalentu CO2 ročně, což odpovídá emisím šesti milionů aut. Podle údajů Svazu dovozců automobilů bylo v roce 2018 v registru motorových vozidel ČR zapsaných 5 802 520 „osobáků“.
Chladicí zařízení jsou na tom obecně lépe, pokud jde o procento, které se podaří vysbírat po skončení jejich životnosti. Jejich neodborná demontáž je ale nebezpečnější, než v případě jiných spotřebičů.
V České republice se k recyklaci dostane dokonce více než 65 procent množství, které je ve stejné době nově uvedeno na trh. To je přesně hodnota míry zpětného odběru, kterou vyžaduje evropská směrnice.
Jenže recyklace není zadarmo. Pokud při ní mají být od začátku do konce dodrženy všechny unijní standardy nastavené v zájmu ochrany životního prostředí, ale také udržitelnosti ekonomického rozvoje, musí být výrazně spolufinancována výrobci spotřebičů. Proto při prodeji každého nového kusu odvádějí určitou částku na jejich budoucí ekologickou likvidaci.
Autoři studie UNU spočítali, že náklady na zpracování jedné tuny chladicích zařízení v zemích EU průměrně dosahují výše 201 EUR. Tedy pokud jsou dodržovány všechny platné standardy. Stejně jako v případě financování celého systému jsou i za jejich dodržování zodpovědní výrobci, kteří systém sběru a recyklace starého elektra v uplynulých letech vytvářeli.
Obcházením těchto standardů se podle studie dají náklady stlačit až na méně než polovinu - 84 EUR za tunu. Znamená to však mimo jiné zpracovávat chlazení na jiných než k tomu určených speciálních technologiích.
V praxi je často nahrazují například drtiče na autovraky. V zájmu „úspor“ se také ignorují požadavky na nakládání s nebezpečným odpadem nebo „vynechává“ veškerá povinná evidence a komunikace s úřady.
Právě ukotvení standardů pro recyklaci elektrospotřebičů proto považuji za jeden z klíčových úkolů při přípravě nové legislativy. Tu začalo připravovat Ministerstvo životního prostředí, zákonodárcům by návrh mohl být předložen ještě letos.
