Proč Češi každoročně odevzdávají k ekologické recyklaci jen něco přes pět kilo starých elektrospotřebičů, zatímco trojnásobek tohoto množství může poškodit životní prostředí? Jednu z příčin nedávno odhalila Česká inspekce životního prostředí.
Odhalila a zároveň pokutovala, je třeba dodat. Pokutu 150 tisíc korun dostala od oblastního inspektorátu v Hradci Králové společnost Sound & Vision s.r.o. Ta v rozporu se zákonem vykupovala elektroodpady, aniž by k tomu měla oprávnění. Za poslední dva roky vykoupila a předala ke zpracování 174 tun starého elektra, z toho 48 tun patřilo svým obsahem škodlivin do kategorie „nebezpečný odpad“.
Inspekce životního prostředí sice ve své zprávě konstatovala, že „firma svým jednáním přímo neohrozila životní prostředí“, u demontáže a dalšího zpracování vykoupených spotřebičů ale žádný z inspektorů nebyl.
V porovnání s množstvím spotřebičů, které se každoročně dostanou ke skutečné recyklaci oficiální cestou, tedy hlavně prostřednictvím kolektivních systémů, je těch 174 tun vlastně zanedbatelných. Ale jde tady o princip. A právě kvůli principům a jejich dodržování je potřeba postup České inspekce životního prostředí vyzdvihnout a ocenit.
Dokud se totiž u nás budou vysloužilé spotřebiče ztrácet různými cestami do nepřehledné šedé zóny, můžeme zapomenout na plnění požadavků Evropské unie, které jsou stále přísnější. A šedá zóna, to zdaleka není jen firma Sound & Vision.
Zatímco ještě na základě výsledků zpětného odběru za rok 2013 patří Češi k premiantům EU, už v roce 2016 by náš nynější výsledek znamenal vztyčený prst z Bruselu.
Až dosud jsme museli každoročně splnit stejnou pevnou kvótu, jako ostatní členské země, tedy odevzdat k recyklaci prostřednictvím kolektivních systémů čtyři kila starého elektra na obyvatele.
Už žádná pevná kvóta, ale 40 procent množství nově prodaných spotřebičů. Bude se vyhodnocovat tři roky zpětně, takže počítadlo vlastně už běží. Kdyby se na letošní výsledek České republiky mělo nahlížet prodejními výsledky jednotlivých výrobců elektrospotřebičů za roky 2010-2012, byli bychom každý zhruba dvě kila v mínusu.
Proč to všechno? Pro Evropu, která má zcela mizivé nebo vůbec žádné zásoby surovin nezbytných pro výrobu moderních spotřebičů, je jejich důsledná recyklace stejně moderními technologiemi existenční nutností. Kšeftování v pološeru šedé zóny je cestou do pekel, a to nejen z pohledu plnění stanovených kvót.
