Každý má právo na svůj názor, nikoli však na svá fakta. Tak vzletně začíná glosu publikovanou na webu Nadačního fondu proti korupci jeho analytik Martin Soukenka. Pro sebe si ale nárokuje výjimku.
Analytici obvykle rádi zdůrazňují svou orientaci v oboru a citují respektované zdroje. Soukenka ale vydává za fakta snůšku nesmyslů, kterou se ani nenamáhá jakkoli odzdrojovat.
To by totiž po něm mohl někdo provést kontrolní výpočet a ten by jeho fantastická konstrukce neunesla.
Analytik Soukenka před časem spočítal, že kolektivní systémy pro sběr a recyklaci elektroodpadu v ČR vybraly na takzvaných recyklačních příspěvcích 10 miliard korun. Podle něj nikdo neví, kam se podělo celých 8 miliard z této sumy.
Že je to kolosální pitomost, na to nedávno upozornily Parlamentní listy. Soukenka kontroval „zpřesněným“ výpočtem: tentokrát mu vyšlo už 15 miliard!
Někdo je silnější v počtech, někdo ve slohu. Sloh panu analytikovi jde, s matematikou je to zjevně slabší. Nahlédnutí do sbírky listin na internetovém Obchodním rejstříku nebo do výročních zpráv na stránkách jednotlivých kolektivních systémů ale žádné matematické vlohy nevyžaduje. Přesto si Soukenka na tak složitý úkol zřejmě netroufá. Raději si cucá čísla z prstu, miliarda sem – miliarda tam.
Smysl pro stavbu textu naopak osvědčil v závěru své glosy, když čtenáře – spotřebitele plamenně vyzval: „Až si budete kupovat nový elektrospotřebič, zeptejte se prodavače, kde skončí vaše poplatky.“
Já svým čtenářům mohu jen poradit: nedělejte to, byli byste za hlupáky. Analytik Soukenka totiž nepostřehl, že takzvané recyklační příspěvky už loni z cenovek většiny spotřebičů zmizely. Do žádného kolektivního systému je tedy neodvádějí ani výrobci, tím méně pak spotřebitelé.
