25 Bušení srdce, zatajený dech, kovová hlaveň a pažba přitisknutá k hrudi. Napjaté ticho a oči těkající z místa na místo. Teď. Střelba, úkryt, útěk, střelba.
Z natáčení dokumentu ke knize. Tobi a E. TvrdáMiluše Pagáč
Opravdových bojových akcí je tady tak málo…
Degeneroval nesmyslným čekáním. Nikdo nevěděl, na co se čeká, ale pořád se čekalo. Chtěl cvičit konžské povstalce, ale nerespektovali ho. Nebyl tady velitelem a byl bílý. Nikdo tady nevěděl, kým doopravdy je. Vysílal průzkumné mise, ale jediné, co prozkoumal, bylo bahno. Opilství, plýtvání, lenost, žádná ochota k boji, ale ani k obraně. Zbraní tady bylo víc, než kdy viděl. Čína, SSSR i USA se předháněly v dodávkách zbraní a munice. Vojáci i povstalci je však užívali hlavně proti civilistům. Odporně brutální násilí, za které se v kubánské revoluci popravovalo, tady bylo na denním pořádku. Žádná kázeň, žádná disciplína. Máš zbraň, můžeš všechno. Potraviny, chlast i sex. A čím víc násilí, tím líp.
Začal znovu pracovat jako lékař.
Začal cestovat a hledat strategii.
Nakonec, když už nevěděl kudy kam, odhalil jednomu ze zástupců Národní revoluční rady svou pravou identitu. A co se stalo?
„To je mezinárodní skandál… To je mezinárodní skandál… Na to nikdo nesmí přijít, prosím vás, na to nikdo nesmí přijít…“
To byla jeho hodnota. Mezinárodní skandál.
Při útoku na Front de Force se ukázalo, že někteří Kubánci nerespektují rozkazy. Čtyři padli a měli u sebe osobní předměty a dokumenty. Účast Kuby v konžské revoluci byla prozrazena.
I terén se postavil proti nim. Dobrá bojová morálka a přesné taktické zkušenosti byly k ničemu. Rozvědka jim připravila informace o rozsáhlé planině. Ve skutečnosti se ocitli v úzce sevřených údolích, jejichž strmé svahy ničily i muže s partyzánským výcvikem. Přesto při každém, i sebemenším, otevřeném boji doufal, že se vše zlomí a že se pohnou kupředu.
Palba nepřítele zesílila. Vycítil, že místní začnou za chvíli couvat. Jemu se couvat nechtělo. Chtělo se mu přitlačit a prostřílet se k alespoň malému vítězství. Potřeboval vyhrát, aspoň trochu.
Palba ještě zesílila.
Mrtví i zranění na obou stranách, ale ještě pořád dost mužů mohlo střílet, a tak stříleli a stříleli.
„Do prdele, Che!“ zařval do zběsilé a nepřehledné palby Aragonés, jeho posila z Kuby. „Nikdo neví, co tu k čertu děláme!“
Do prdele, zopakoval si vztekle v duchu Che, nikdo neví, co tu k čertu děláme.
Kamsi do prostoru před sebe vystřílel zásobník. Dali se na ústup.
26
Viktorův kufr změnil barvu. Ještě nedávno byl světle hnědý. Po hodině v Nicaru zešedl. Jenže šedé tady bylo úplně všechno.
Tmavě šedý prach z kombinátu pronikl i do pokojíku, ve kterém měl bydlet. Prostěradlo na posteli, vyprané a vyžehlené, pokrývala vrstva tmavě šedého prachu. Opatrně prostěradlo stáhl a před domkem je důkladně vytřepal. Vrátil se, prostěradlo znovu natáhl na postel a zjistil, že má tmavě šedé ruce. Rozhlédl se kolem. Malé dveře mohly z malého pokoje vést jedině do koupelny. Otevřel je. Po chvíli šmátrání objevil vypínač. Cvaknutí, světlo, umyvadlo, sprcha, WC a krůta. Z kouta koupelny na Viktora hleděla překvapená živá krůta.
Proboha, pomyslel si, kam jsem se to dostal?
