Koncem dubna se konečně začalo projevovat jaro. Přišly slunné dny a s nimi modrá obloha, zeleň a první kvetoucí keře. Agáta se vracela z rodinného penzionu na okraji Prahy a mířila na hřbitov.
Penzion koupil před deseti lety Tony, protože Jakub se tehdy rozhodl studovat hotelovou školu.
V letech po revoluci se v Tonym naplno projevila dravost a podnikavost. Když přišel o práci, byl zoufalý. Oba se tehdy upjali na Lukáše a na péči o něj. Měli málo peněz, dvě malé děti a před sebou černou budoucnost. Agáta tenkrát měla peníze rozpočítané do posledního halíře. Přesně věděla, co může v samoobsluze koupit a na co už nemá. Nikdy nezapomene na malého Jakuba plačícího u bonbonů, které mu nemohla koupit, protože v peněžence měla přesně na předem promyšlený nákup. Nic nemohla vrátit do regálu, protože by neuvařila.
Nekupovala téměř ani oblečení. Lukáš měl oblečení po Jakubovi a na Jakuba, sebe i Tonyho šila. Šicí stroj si koupila dávno, protože socialistické obchody nabízely drahé neforemné oblečení a secondhandy tenkrát neexistovaly. Většina žen si za socializmu alespoň občas něco ušila. Když byl Lukáš malý, Agáta vyjížděla na dlouhé vycházky do obchodů s levnými látkami a tam za pár korun kupovala různé zbytky nebo látky s kazem a pak z nich šila, zapisovala si recepty na levná jídla, která pak vařila, a doufala, že bude moci brzy nastoupit někam do práce, aby i ona přinesla domů nějaké peníze.
Tony zoufale hledal práci, ale nedařilo se mu to. Postupně se vracel k obchodu. Vozil rozhrkanou škodovkou ze západních zemí různé zboží a pak je prodával, nejdřív jen jednorázově, když nejvíc potřebovali peníze, později přicházel na stále výhodnější sortiment. Přestal shánět práci a věnoval se jen obchodování. Nakonec skončil u aut.
Život s Tonym byl dobrodružství. Někdy neměl ani korunu, a kdyby Agáta neodkládala občas nějaké peníze stranou, těžko by přežili. Jindy ale vydělal docela slušný balík a tak to šlo pořád dokola. Jenže se často pohyboval v podivných kruzích. Byznys byl v devadesátých letech málo čitelný, vše se tvářilo stejně, manipulace s naftou, pašování, podvody i skutečný obchod. Po jednom velkém vyšetřování policií, ze kterého se jen taktak vyhrabal, a velké hádce s Agátou, kdy mu dala na výběr sebe a děti nebo peníze za každou cenu, se Tony začal temným vodám u hranic zákona vyhýbat. Výsledkem byl velmi pomalý růst. Tony už nedokázal pohádkově vydělat obratem ruky a následně o všechno přijít. Jeho podnikání ale začalo být stabilnější.
V době, kdy kupoval starou výletní hospodu za Prahou, vlastnil dva autosalony a několik výnosných nemovitostí, které předtím, než je koupil, byly naprostými ruinami. Tony uměl vystopovat místa, kde se rodil byznys, zapíchnout se v nich a včas vycouvat, když se byznys přesouval jinam. Měl za sebou dost proher, kdy přišel o hodně, ale dokázal se z neúspěchů otřepat a znovu nastartovat.
Starou hospodu za Prahou Tony nechal zrekonstruovat, přistavět patro a jedno křídlo. Vznikl malebný penzion v kouzelném prostředí. Jakub však o penzion nikdy neprojevil ani ten nejmenší zájem. Vystudoval hotelnictví i na vysoké škole a naskočil do velkého hotelového řetězce. Pracoval sice v Praze a bydlel stále doma, doufal však, že brzy dostane místo někde v zahraničí.
„Proč všichni chtějí táhnout někam pryč?“ vztekal se Tony, vztekání ale nebylo nic platné. Zahraničí a dobrý plat, to bylo jediné, co Jakuba opravdu zajímalo.
„Ani pořádnou ženskou nemá,“ prskal dál Tony.
Jeho vztek posilovali Jakubovi vrstevníci, kteří se Jakubovi v mnohém podobali. Studium, snadná práce, hodně vysoký plat, posilovna, golf, skvoš, nutričně hodnotná strava, potravní doplňky, atraktivní dovolené a sexuální vztahy, nejlépe krátkodobé. Založit rodinu nebo firmu se báli.
Tony měl v plánu Jakubovi penzion věnovat, ať má něco do začátku. Nechtěl, ať se musí zoufale rvát o život, jako to museli udělat před lety oni sami.
Jakubův nezájem ho hluboce ranil.
Nakonec Tony s Agátou zjistili, že si penzion zamilovali oni sami. Před deseti lety kvůli němu prodali chalupu v českomoravském pohraničí. Tony chalupu koupil za výnos z jednoho dobrého byznysu v polovině devadesátých let. To už měli tři děti a připadalo jim úžasné jezdit s nimi na venkov. Chalupa, kterou koupili, byla malinká a téměř na spadnutí. První léto bydleli v jedné místnosti a vyklízeli a čistili zbytek domku, přes zimu nechali udělat nové podlahy a omítky a pak už šlo všechno samo. Chalupa stála v nádherném prostředí České Kanady a Tony s Agátou jako kdyby navázali na své léto na Slapech. Na chalupě bojovali se špínou, hlodavci, kunami, přerostlým plevelem, drsným počasím a bujnou přírodou. Dva městští lidé usilující o kousek civilizace v divoce krásné krajině. Kamna na dříví, teplá voda v malém bojleru jen taktak na osprchování v primitivním sprchovacím koutě, malá kuchyň, dvě malé ložničky s nepříliš pohodlnými postelemi a podkroví. Na zimu chalupu zavírali, ale s jarem se do ní šťastně vraceli. Prodávali ji s velmi těžkým srdcem. Agáta tehdy zcela racionálně uznala, že chalupu i penzion nezvládnou, a Tony byl penzionem posedlý. Měl pocit, že Jakub svou vlastní hospodu bude potřebovat. Penzion Tonymu dával hluboký smysl. Když se ukázalo, že Jakub o něj nestojí, nedokázali ho prodat. Provozovali ho, střídali se v dohledu a často jen tak přespali v maličkém bytě, který si v penzionu zřídili. Jejich léto na Slapech tak pokračovalo.
Agáta se pousmála. Měla myšlenky na chalupu a na penzion ráda. Asi ji k nim dovedlo probouzející se jaro.
Když pohlédla do zpětného zrcátka, pocítila rozladění. V zrcátku se objevilo tmavé auto nalepené na levé zadní světlo Agátina vozu.
„Předjeď mě, idiote,“ řekla Agáta nahlas.
Nesnášela řidiče, kteří se lepili na auta před sebou. A přibývalo jich. V posledních měsících zaznamenala na silnicích mnoho nehod, při nichž mělo jedno z aut rozbitou levou zadní část a druhé pravou přední. Agáta věděla, že kdyby byla nucena právě teď náhle přibrzdit, skončila by stejně. Zpomalila. Řidič se stále držel v těsné blízkosti jejího levého zadního světla. Zpomalila ještě víc a pak prudce šlápla na plyn. Ujela několik desítek metrů a doufala, že řidič za ní už dodrží bezpečnou vzdálenost. Nedodržel. Opět se přilepil na její levé zadní světlo.
V protisměru se objevila malá kolona. Agáta extrémně zpomalila.
Kolona projela. V okamžiku, kdy ji začalo tmavé auto předjíždět, šlápla Agáta pořádně na plyn. V protisměru se objevilo auto a řidič jedoucí souběžně s Agátou se musel znovu zařadit za Agátin vůz. Auto v protisměru projelo a vozovka se znovu uvolnila. Tmavý vůz vystřelil vpřed a v okamžiku, kdy se dostal na Agátinu úroveň, se začal tlačit doprava a snažil se Agátu vytlačit z vozovky. Agáta zpomalila. V protisměru se znovu objevilo auto. Řidič tmavého vozu šlápl na plyn a zařadil se rychle před Agátu.
Agáta se hlasitě rozesmála.
Nedaleko před ní se objevila světla křižovatky, na níž měla odbočit ke hřbitovu. Svítila červená. Tmavé auto zastavilo tak, že nemohla vjet do pravého odbočovacího pruhu. Opatrně stojící vůz objela a těsně před ním prudce odbočila. V odbočovacím pruhu zastavila, aby dala přednost autům na hlavní silnici. Pohlédla krátce do zpětného zrcátka a ztuhla. Z auta, které ji ohrožovalo, vyběhl mladík Jakubova věku a mířil k ní. Šermoval rukama a velmi se zlobil. Agáta rychle své auto zevnitř zamkla. Proud aut, jimž dávala přednost, zmizel. Rozjela se. Chlapec se obrátil a rozběhl se zpět ke svému autu. Agáta s obavami sledovala provoz ve zpětném zrcátku. Chlapcovo tmavé auto se už ale neobjevilo.
Agáta sjela na parkoviště poblíž hřbitova, zaparkovala, vypnula motor a roztřásla se.
Proboha, co se to se mnou děje?
Proč se honím s děckem?
Vždyť jsem se mohla zabít…
Nebo se mohl zabít on…
Jsem šílená.
Agátu vyděsil věk řidiče. Nepředpokládala, že je za volantem dítě.
Sama se chovám jako hloupé nezodpovědné děcko.
Roztřeseně vystoupila z auta a vydala se k hrobu svých rodičů. Když zapalovala tlustou bílou svíci, děkovala všem silám ve vesmíru za to, že se nic vážného nestalo.
Budu zodpovědnější, slíbila si. Podobně jako před lety, když opouštěla služebnu veřejné bezpečnosti a slibovala si, že bude opatrná v požívání alkoholu. Svůj slib sama sobě dosud dodržovala.
