Slezsko je nejtajemnější zemí střední Evropy. Většina lidí už o Slezsku slyšela, málokdo ale ví, kde přesně Slezsko leží a jakou má historii. Kam byste se vydali, kdybyste Slezsko chtěli navštívit?
Většina Čechů by zamířila kamsi na Moravu, Morava a Slezsko totiž v představách většiny Čechů splývají.
Kmeny Slezanů osídlily v počátcích středověku území, které se později vyvinulo ve velmi významnou část střední Evropy, o jejíž ovládnutí usilovali všichni výbojní panovníci. Své územní zájmy zde měla i církev. Postupně vznikla dvě slezská území, Horní a Dolní Slezsko. Většina Slezska dnes patří Polsku, část Slezska je ale i součástí České republiky.
Slezané mají vlastní jazyk, kterému se říká slezština. Za jazyk s mezinárodním kódem slz. ji považuje dokonce Knihovna Kongresu ve Spojených státech amerických. Žádný ze států, v nichž novodobé Slezsko leží, však slezštinu jako jazyk neuznává.
Hnutí za uznání slezštiny jako jazyka vznikají v polském Slezsku, především v části Horní Slezsko. Zde po odsunu německého obyvatelstva zůstalo mnoho Slezanů hovořících slezsky. Slezané v polském Horním Slezsku nejen svým jazykem dodnes běžně hovoří, v polské slezštině zde vzniká i literatura. Do polské slezštiny byla přeložena i některá díla světové literatury. V Dolním Slezsku je situace jiná, tam převažují Poláci a slezština jako jazyk tam téměř zanikla.
Na území České republiky byla slezština živým jazykem ještě před čtyřiceti lety. V českém kontextu je slezština označována jako jedna z nářečních skupin češtiny. V současné době jsme svědky naprostého zániku české slezštiny. S tím, jak jazyk nenávratně mizí, se objevují snahy o zachycení jeho zbytků. Jedná se především o pokusy zaznamenat pravidla užívání tohoto jazyka a sepsat jeho slovní zásobu.
V současné době má česká slezština jen jednu respektovanou spisovatelku a tou je Jana Schlossarková. Je označována za regionální hlučínskou básnířku. Vydala řadu velmi populárních básnických sbírek napsaných místním hlučínským nářečím. Tvorba Jany Schlossarkové má nezastupitelný význam, díky ní je v literatuře zachována jedna z podob české slezštiny.
Velkou zásluhu na popularizaci slezštiny v českém Slezsku má Vít Skalička, lékař z Prahy, který se usadil v opavském Slezsku. Jako lékař na slezském venkově objevil slezštinu v její mluvené podobě a okouzlen tímto pro něj neznámým jazykem napsal vtipnou publikaci Opavština pro samouky. Naprosto jedinečným způsobem zachytil základy současné slezštiny. Inspirací mu byla podobná publikace vydaná v Polsku.
Ze Slezska byla po druhé světové válce velká část obyvatelstva odsunuta, jednalo se o lidi hovořící německou slezštinou. Místo těchto lidí se do Slezska přistěhovalo mnoho obyvatel nových. Je velmi zajímavé, že řada z nich, ač slezsky nikdy nehovořili, se postupně začala cítit Slezany, a tak zvláštní slezská identita na rozdíl od jazyka ani v českém kontextu nezaniká.
Vydejme se společně na cestu po slezských městech, je jich poměrně hodně i na území České republiky. Zítřkem na tomto blogu začne první týden měst českého Slezska. Každý den budete moci některé z českých slezských měst prostřednictvím tohoto blogu krátce navštívit.
