Strojově píšu (více než perem) už déle než padesát let. Nejprve to byl Consul, dneska klávesnice PC. "Psace" to ale stále dávám taky, dokonce píšu velice rychle, nicméně to kromě mne samého nikdo nepřečte. Umím ale i písmenka jako ze slabikáře, to ale nepíšu, maluju. Trvá to dlouho... můj táta na to dbal, byť jeho péče o můj krasopis často bolela. Za nevzhledná písmenka jsem taky občas dostal řemenem...

Umím, ale dneska už píšu jen seznam úkolů a co nakoupit.

Umím psát rukou i nohou - třeba slovo kretén, ale radši píši slova více krásná - například jaro. Vám karma a .

A víte, že mě tohle taky nedávno napadlo, když jsem na úřadě měl vyplnit lejstro? A docela jsem se divil, že mě to ani moc nejde...psát...po letech jsme si odvykli nějak. No a já stejně píšu docela málo čitelně....

Dobrý článek

Říká se, že se ručním psaním posiluje a rozvíjí mozek, čemuž věřím. Dává to logiku.

Píšu si už dlouhá léta deník, jehož obsah je různorodý: 1) pozorování věcí a dění kolem (nejen) sebe, což mě následně inspiruje k úvahám nad nimi.

2) vypsání se a zamyšlení nad tím, čím momentálně ve svém soukromém životě procházím (většinou jde o těžké chvíle), jak a proč se tak či onak zrovna cítím, a to vše se snahou dát věci do souvislostí a co nejlépe je tak pochopit, aby pak člověk mohl jít, pokud možno poučen a posílen, zase dál. Je pak hodně zajímavé listovat zpět a zjišťovat, jak člověk různé věci vnímal dříve a jak nyní. Stejně tak je velice zajímavé vidět, jak se mu během života - vlivem zkušeností - mění i písmo.

3) jeden deník mi slouží k zapisování výrazných myšlenek pocházejících z knih, které mě zaujaly.

Jakožto dys... jsem vždy psala jak zvíře. Mám schovaný sešit z gymplu, kde prakticky nepoznáte, ne, jakým je to písmem, ale ani v jakém jazyce. Pak jsem se zatnula a začala se učit znovu psát, jako prvňáček. Mám klasické učitelské písmo, ale až jako dospělá, Zřejmě mi dozrálo patřičné centrum v mozku. Nejlíp se mi píše obyč tužkou, první knížku jsem napsala růčo- nakladatel nevěřil :-)

Psacím písmem už nepíšu hodně dlouho, už na průmyslovce jsem začal používat hůlkové (nespojované písmo). Nedávno jsem s hrůzou zjistil, že už mám problém vybavit si, jak se psacím písmem píší některá velká písmena. Dnes prakticky všechny texty píšu na PC, je to podle mne rychlejší, přehlednější a z mého pohledu i ohleduplnější vůči adresátovi.

Ostrý brk bez perorřízku nelze docílit. Totéž platí i pro jeho ,,úchop"

Hezký článek, zajímavé téma. Můj dědeček, který byl učitel, psal také krásně, jeho výpisky se zachovaly. Já píšu své blogy také zásadně rukou, většinou obyčejnou tužkou, někdy plnícím perem. Teprve když je vše hotovo, přepíšu to na notebooku .

Umím, ale škrábu jak kocour.