Studená válka a vlažné bratrství

Je to, co právě sledujeme, počátek studené války, nebo je to jenom takový folklór? A jakou váhu má deklarované a symbolicky vyjádřené spojenectví? A konečně, co je principiálně správné, co nesprávné, a kdo je dobrý, a kdo zlý.

Položme-li si otázku, kdy je nějaká forma násilí špatná, a kdy existují případy, kdy je určité násilí oprávněné, zjistíme, že je to velmi pocitová záležitost.  A to je ještě nutno zdůraznit, že oprávněné neznamená správné a dobré: když někomu uřízneme nohu, z biologického hlediska to není správné, pokud je zasažena snětí, má takový čin své oprávnění.

Problém také představuje slovo „válka“. Je to podobné jako slovo „atom“: Používala ho řecká filosofie a používá ho i současná fyzika, ale má dva rozdílné významy. Kdysi to byla nedělitelná částice, dnes je to soubor částic. Kdo by chtěl číst Démokrita z pohledu jaderné fyziky nebo opačně, nic by nepochopil. Stejně tak málo mají společného punské války a 2. světová válka, až na to, že v obou případech umírali lidé.

Kolem poloviny minulého století se počal rýsovat fenomén „války“, která má z hlediska územního rozšíření, důsledků, možností kontroly, vlivu na populace v jiných částech světa jen velmi málo společného s napoleonskými nebo hitlerovskými taženími. Zkrátka mohla-li mít v minulosti oprávněná násilná reakce proti útočníkovi podobu skutečně vedené války, dnes je možné, že tato forma násilí útočníka neodradí, ale naopak je mu ku prospěchu.

V druhé polovině 20. století jsme byli svědky (nebo nám o tom někdo „vyprávěl“) jiné formy násilného zadržení agresora, totiž studené války. Byla hnusná, vyhrožovala násilím nebo násilí využívala v místním měřítku, ale vycházela z přesvědčení, že skutečná válka by ani těm „hodným“ nepřinesla žádnou výhodu. Studená válka byla prvním důkazem toho, že si svět uvědomil, na kolik se změnilo pojetí „války“, a že moderní válka již nemá nic společného s klasickými konflikty, na jejichž konci jsou na jedné straně vítězové a na druhé poražení, a to ani v tom lokálním měřítku reálných konfliktů. Kdo vyhrál válku v Jugoslávii, na Ukrajině, v Sýrii?

Studená válka staví bariéru a na druhé straně vytváří spojenecká pouta či projevy solidarity, které skoro nic nestojí, není to jako poslat na něčí obranu pět obrněných divizí a neriskuje se, že se hněv nepřítele projeví bojem s námi na život a na smrt. Trochu to připomíná hru poněkud zženštilých chlapáků, kteří předvádí kulturistické pózy, přičemž nikoho už ani nenapadne, že ty svaly se dají použít i ve fyzické podobě. Pak se ti i oni sejdou v nějaké „drahé hospodě“ a řeknou si: to jsme jim to nandali!

Zdravý rozum nám říká, že když na tebe někdo zaútočí pěstí, máš právo se minimálně pěstí bránit. Jenže pokud jsi Superman a víš, že rána pěstí vystřelí tvého protivníka na Měsíc, náraz vyvolá rozpad našeho satelitu, gravitační systém se zhroutí, Mars se srazí s Merkurem a tak dále, musíš si to rozmyslet- už proto, že gravitační katastrofa je možná přesně to, čeho chtěl tvůj nepřítel docílit. A co bys mu za žádnou cenu neměl dopřát.