Červotoč když dědovi / kolotoč zhltal, / kam se teď poděje? / Nikdo mu nepoví. / Králi se zavrtal / do hlavy nakonec, / vždycky je naděje. / Než zazvoní zvonec, / z pohádky je fraška / a národ duši má šaška.

,,Šašek a král"

Ale co tedˇ. Zde, možná, a nejen Vy, najdete, trošku, odpovědˇ

,,Možné změny mají více podob. V ústavě to není. Tu si vždy ti, kteří jsou zrovna u moci, povětšině mění toliko k obrazu svému, pochopitelně vždy s odvoláním na zájmy lidu.

Změny většinou nastávají až po pádu systému, který již ztratil schopnost svého pokračování. Změny mohou být násilné, či pokojné, málo kdy však, pokud vůbec(!) i bez vnějších vlivů. Co se týká reakcí občanů, vždy jsou, a cíleně(!), ovlivněny metodou ,,norimbersk. trychtýřů", které jsou pochopitelně v gesci těch, kteří je užívají. Ti také, a zásadně, ovlivńují i politiku. Jde především o media.Atd.

JINAK STAČÍ PROSTĚ ,,ZOSOBNIT", ČILI PERSONIFIKOVAT údajné viníky, nejlépe až do podoby absolut. zla a hrozby, a jako protiváhu ,,vyvolávat ,,duchy" posvátné, až svaté.Žel, funguje to. A na mnohé. Naštěstí nikdy ne na všechny

Oč že ve skutečnostiJen o to právě. Kdo zasazen má norimberský trychtíř v hlavě. Akým a proč. Kdo opravdu je červotoč

Měl dědečekkolotoč,

sežral mu hočervotoč,

červotoč jepřežranej,

a dědeček našvanej.

~

Měl dědečektrychtýř v hlavě

tvářil sedost nechápavě,

prý někomunalít

s tím, cotam má nalít.

Spravna pohadka musi dobre skoncit. To pro tuto pohadku plati. Autor si ten konec prilis zjednodusil vetou: narod se z toho poucil. Ja chci slyset, jak se z toho poucil, co delal pak a jak zil dal. Jinak neusnu! :-(

Těžké jez toho poučení,

lidé se jenmálo mění,

šašky senechme dobírat,

krále však třeba vybírat.

~

No, bezevšech vytáček

mně se líbíHoráček

Kdyby to aspon mělo vtip snad by se to hodnotilo líp.

Bohužel, bylo to už nutné, není to veselé, ale smutné

Jirko, je to zase povedené.

Jen ten poslední řádek je myslím utopie.

Palec nahoru!

Děkuji, Marie. Víra umírá poslední

Je z toho autore fraška, hledat tedˇ na hradě šaška. Obratˇ své paměti kočárek. K začátku. Kdy posloužil. Kašpárek. A k těm, co tehdy ho vodili. Ti vstříkli Ti tenhle jed do žíli. Byly to totiž ti samí, co dnes tu zas cvičí. S námi. A chtěli by zas zpátky. Na hrad. Zas za nitky snaží se tahat. Ne každý nechal se zaslepit. Nemohou však škody se zalepit. I Ty pláčeš na špatném hrobě. Připomeń leccos. I sobě. Naplnila se slova ,,proroka". Jenom ne do dne a do roka. Nevíš-li která, tak tato. Vzpoměń na ně něž házet začneš bláto. ,,Do p.dele se sametem pánové a dámy. Budˇto zametem my s nima, nebo voni s námi."