Okamura se omluvil Maďarům za Pekarovou. Kdo se ale omluví za Okamuru a jemu podobné?

Kdo se bude omlouvat za skandální výroky Tomia Okamury na adresu evropských institucí, za Miloše Zemana a hradní klaku, za Václava Klause a celý jeho institut a za všechny ty, které Pekarová tak popudila?

Předsedkyně TOP09 a předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR se nedávno vyjádřila k nastávajícím parlamentním volbám v Maďarsku. Tyto její výroky na Facebooku vyvolaly poměrně výrazné reakce (třeba zde a zde), a to právě od těch politiků, kteří se v kontroverzních výrocích vysloveně vyžívají. V tomto smyslu se včera vyjádřil i předseda SPD.

Musím konstatovat, že vyjádření Markéty Pekarové Adamové nepovažuji za vhodné a správně formulované. Osobně se s jejími názory sice zcela ztotožňuji, ale myslím si, že by si předsedkyně TOP09 měla uvědomit, že už není, jako Tomio Okamura, předsedkyní malé opoziční strany, ale že je v rámci vládnoucí koalice a Parlamentu představitelkou státu. Neměla by se dle mého soudu ani stylizovat do role bezostyšných glosátorů všeho, jakými jsou současný i minulý prezident.

Nemyslím si naopak, že by se ze své pozice nemohla kriticky vyjádřit na adresu maďarského režimu a jeho představitele, stejně jako na adresu kohokoli jiného, a to spojenců i nepřátelských režimů. Mělo by to však být věcné a podané patřičnou formou. V případě Maďarska se dá jednoznačně kritizovat odklon od demokratických principů, a naopak příklon k autoritářskému ruskému režimu, který v kontextu aktuálních událostí nelze vnímat jinak než jako nepřátelský.

Tento princip by měl platit zcela obecně. Je zcela zřejmé, že s neuváženými, nepodloženými i zcela skandálními výroky Zemana, Klause, a zvláště pak Okamury na adresu institucí a politiků EU se nemohou slova Markéty Pekarové co do kontroverznosti vůbec měřit. A to ani nemluvím o servilním postoji prezidenta republiky k nepřátelským režimům. Pokud by měl náš stát k někomu vyjadřovat určitou loajalitu, tak by to mělo být k institucím nadnárodního společenství, jehož jsme dobrovolným členem, a ne k partnerům, natož pak k nepřátelům.

Maďarsko pro nás nepředstavuje nic víc než jen řadového člena společenství států EU. Z víceméně geografických důvodů s ním sdílíme společné, dávné i nedávné dějiny, ale o nějaké výrazné kulturní blízkosti, jako je to třeba v případě Slovenska, ale i Německa či Polska, nemůže být ani řeč. Na stejném, čistě regionálním principu je založeno i naše formální členství ve V4.

Neuvážená slova Markéty Adamové do jisté míry chápu, protože paralelně s nimi zaznívají výroky, které nabádají k vnímání Maďarska a jeho režimu jako jakéhosi vzoru. Myslím si, že aktuální politický vývoj v Maďarsku, ale i v Polsku, jsou spíše odstrašujícími příklady toho, jak mohou populistické tendence zpochybnit vše, na čem stojí základy svobodného a demokratického světa.

Jedním dechem k tomu dodávám, že nic z toho „demokratického a svobodného světa“ není nekritizovatelné a bylo by také chybou se podřizovat očividným hloupostem či byrokratickým nesmyslům, které mnohdy nadnárodní instituce plodí, ale je třeba mít stále na paměti ony zásadní principy. Kritický pohled je obecně zdravý a má-li vhodnou formu je i užitečný. Špatná forma může být naopak kontraproduktivní. Zcela bez servítků je třeba jednat jen s nepřáteli, a tím Maďarsko rozhodně není.

Tak nějak si představuji vyjádření vrcholných představitelů státu, ale i politiků, kteří prezentují různé politické alternativy, stejně jako mimo politiku stojících osobností, které mají z různých důvodů nemalý politický a společenský vliv. Není třeba se za jejich výroky komukoli omlouvat, ale je obecně třeba politickou kulturu kultivovat, a to se týká jak vládnoucí koalice, tak opozice, stejně jako současné i bývalé hlavy státu.