Mně přijde dost uhozené a degradující, že každý druhý muslim se jmenuje Mohamed, i když nikdo předem neví, jestli z něj vyroste myslitel, nebo kriminálník.

Navíc tím se zcela vytrácí účel samotné existence lidských jmen.

Když náčelník Mamutík zavolal Huňáče, Kopčema, Veverčáka nebo Žabku, hned se vědělo, koho má na mysli. Ale jestliže ve dvacetičlenném mužském kolektivu je sedm Mohammendů, tak je z toho jenom zmatek.

Měl jste zmínit také populárního Josefa Egyptského.

Neznám. Ale znal jsem hospodskýho Josefa, a ten byl také populární. Velice

Když už píšete o těch paroháčích, tak mi dovolte, abych napsal, jak k tomu přišlo, že podváděný manžel je nazýván paroháčem a ne třeba nějk jinak.

Jak jsem slyšel, tak prodávám. Jsem povoláním italštinář tohle mi říkali právě Italové.

Jako všude, tak i v Itálii měli lokální mocipáni občas milenky z řad prostých venkovanek. Avšak bylo samozřejmě nutné to nějak přikrýt řádným manželstvím příslušné dívky, aby děti narozené z takového svazku měly oficiální krytí oficiálním tatínkem. Avšak kdo si takovou nevěstu bude ochoten vzít a přijmout takovou roli? Tak se to řešilo tak, že majitel panství nabídl ochotnému muži výhodné místo správce lesů, dnes bychom řekli hajného. Jednak to bylo výhodné pracovní místo samo o sobě, a za druhé pod záminkou odměňování za dobré služby mohl pán podporovat své nemanželské děti tím, že jakoby platil odměny za nadstandardně dobře provedenou práci. Navíc pod záminkou kontroly svého podřízeného jej mohl navštěvovat, přičemž to zrovna mohlo jako na potvoru být ve chvíli, kdy hajný byl zrovna na obchůzce lesa a doma čirou náhodou byla jen jeho manželka.

Ba dokonce často to bylo tak, že takový muž byl oficiálně jmenován hajným, ale byl to úplný budižkničemu a povaleč, a tak v reálu vůbec nepracoval a do té funkce byl pouze oficiálně jmenován, takže skutečným správcem lesů byl nějaký spolehlivý sluha. A tomu povaleči zase vyhovovalo, že může žít bez práce. Byl to takový obchod mezi majitelem panství a oním povalečem: Já ti zařídím bezpracný život, ty na oplátku budeš chodit na obchůzku lesa ve chvíli, kdy já budu zrovna u tebe na návštěvě a nebudeš dělat vědu z toho, když pětiletý Toníček nebo sedmiletá Helenka ti nebudou moc podobní. A navíc to někdy bývalo i řešení jinak neřešitelného problému co dělat s obecním lenochem, ochlastou a povalečem.

Za výhody, které nabízel majitel panství, se vždy našel někdo, kdo na sebe tuhle roli vzal. A s funkcí hajného bylo spojeno i bydlení v hájence někde na kraji vsi nebo i na samotě v lese. A nad vstupními dveřmi do hájenky bývaly parohy nějakého statného jelena ulovaného v tamějších lesích. Byly tam jako ozdoba a jako něco, co patří k funkci hajného a k hájence jako takové. Asi jako když nad dveřmi do kovárny byla ukovaná podkova. Takový byl původní význam těch parohů nad dveřmi hájenky. Ovšem samozřejmě lidé to začali spojovat s tím, o čem nikdo nahlas nesměl mluvit, ale co tak jako tak všichni věděli. A jko mnohá jiná slovní spojení, tak i toto po čase nabralo jiný než svůj původní význam, takže dnes je to slovo spojvánéo spíše s někým, kdo o nevěře své manželky nemá ani tušení.

Jen se obávám, abyste až nevzedmul vlnu odporu, tedy z nepochopení Vašeho díla, že co Pepan, to paroháč Jinak, ,,neposkrvněného" početí údajně lze ,,dosáhnout". Tzv. frotáží, při které se též NEZBEDA spermatozoid může ,,zatoulat" k až pro něho kýženému cíli. Tehdy ještě testy otcovství dle DNA nebyly. Ale jistě bylo možno odkázat i na to, že i cesty, jakož i záměry Páně mohou být nevyzpytatelné