Nesmíme na veřejnosti kouřit, pít a křičet, ale budeme moci střílet

To je fajn. Vskutku ukázkový příklad, jak udělat z lidí idioty. Restrikce běžných lidských činností, omezování občanských svobod, soukromí a podnikání má vyvážit zákon, který občanům umožňuje v konvenční válce využít své zbraně. 

Aby mě nikdo nechytal za slovo, tak v nadpisu narážím na příslušné, již existující vyhlášky o kouření, konzumaci alkoholu na veřejnosti, mnohdy absurdní dodržování nočního klidu a řadu podobných nesmyslů, včetně pomalu prošlapávané cesty do stavu připomínajícího Orwellova Velkého Bratra z románu 1984.

Do této smršti všemožných byrokratických zákazů a nařízení přichází chladivá náplast v podobě uzákonění vlastnictví a použití vlastní zbraně pro obrany státu. Ani zmíněného Orwella nenapadla taková absurdita, a že měl fantazii, ze které jde mráz po zádech.

Už jsem se zde na to vícekrát ptal, umíte si někdo představit situaci, že se na našich hranicích rozhoří konflikt, který bude mít podobu konvenční války s použitím pistolí, pušek, děl, minometů a obrněných vozidel. Kdo by s kým měl takovou válku vést? Ale dobře, dejme tomu, že nám vyhlásí válku Rakušané (kdyby nás napadli Rusové, mělo by to vést ke globálnímu konfliktu), naše armáda obsadí šumavské vršky, u Hodonína vykopeme zákopy a bude vyhlášena mobilizace. A právě v té chvíli budeme moci aplikovat tento zákon. Představte si, že bude možné na útočící rakouské šiky střílet nejen erárními, ale i vlastními zbraněmi, které jsme si prozřetelně za tímto účelem koupili. Kdyby totiž tento zákon přijat nebyl, bylo by pořízení a následné použití vlastní zbraně proti agresorovi asi nepřípustné! To je pěkná blbost, že ano.  

Na svoji obranu má po splnění příslušných, dle mého soudu velmi benevolentních podmínek právo pořídit zbraň každý občan a také má právo ji na svoji obranu použít. Těžko si lze představit lépe odůvodnitelné použití, než je vojenské napadení státu. To přece dává každému právo (morální i obecné) bránit se jakýmikoli prostředky.

V této rovině by tak byla tato zákonná úprava jenom jakýmsi pouhým formálním potvrzením, že bránit vlast se zbraní v ruce je správné a také zákonné, což sice nikdo a nic ani nezpochybňuje, ale budiž, kdyby měl někdo pochybnosti, tak to bude mít černé na bílém. Je tu však ještě jiný aspekt tohoto zákona, a to sice ten, že tato právní norma legalizuje pořízení si vlastní zbraně právě za účelem obrany státu. Co to znamená? Nic jiného než to, že to otvírá cestu tomu, aby si někdo ke své pistoli přikoupil ještě vojenskou zbraň, nějakou tu útočnou pušku nebo kulomet. Má to logiku, přece nebude na toho nepřítele na Šumavě nebo u Hodonína střílet pistolí, se kterou se na padesát metrů netrefí ani do vrat.

A teď si představte, že nás ti Rakušáci (ani nikdo jiný) nenapadnou. Co bude majitel takového vojenského arzenálu dělat? Utratil za to nemálo peněz a válka nikde. S pistolí může chodit na střelnici a frajeřit s ní v hospodě před kamarády, ale dlouho zbraň může použít asi jen v rámci nějakého „Svazarmu“, tedy pokud naši moudří poslanci neusoudí, že bude zcela zákonné chodit s nabitým „kalašnikovem“ přes rameno po městě.

Nabízí se tak i docela logická alternativa, že pokud je žádoucí z důvodu ohrožení naší země (nikdo mi nevysvětlil ještě kým, ale všichni dělají, že to tak je) třeba zakládat vojenské spolky a podporovat aktivní zálohy, proč ty zbraně příslušní lidé nevyfasují na cvičení z hlídaných vojenských skladů (odkud by se také vydávaly při mobilizaci), a pak je tam zase nevrátí? Proč je mají mít doma, kde je riziko odcizení a ještě větší riziko, že někomu „rupne v bedně“, a se svou výbavou povraždí stovky lidí?

Jsme šestou nejbezpečnější zemí světa a dovoluji si tvrdit, že je to i proto, že u nás stále není standardní nosit zbraň, přestože je vlastnictví zbraně relativně běžné. Je zcela přesvědčivě dokázané, že tam, kde je naopak držení a nošení zbraně normální, je situace právě opačná. Zhruba na deset incidentů ze zbraní připadá jeden, kdy je její použití odůvodněné a vede k záchraně života a majetku a ne ke zbytečnému zabití majitele zbraně, rodinného příslušníka nebo někoho jiného.

V Británii jsou ještě mnohem přísnější normy a nedávný teroristický útok jasně ukázal, že kdyby ti zoufalci s noži měli snadný přístup k palným zbraním, neřku-li k dlouhým zbraním s velkou kadencí, tak by těch obětí nebylo osm, ale osmdesát nebo taky několik set. Z tohoto důvodu nemají v Británii pistole ani pořádkoví policisté. Odzbrojit městského strážníka, dávajícího u nás cedulky za stěrače, zvládne odrostlé dítě, natož fyzicky disponovaný a trénovaný muž.

Suma sumárum je z mého pohledu neodůvodněné vlastnictví a nošení zbraně neobhajitelné, trend by měl být právě opačný. Nejsem ani nějakým nadšeným zastáncem branné povinnosti, ale budiž, máme-li vojenskou a bezpečnostní doktrínu, která počítá s nasazením "záložáků" do konvenční války (rád bych ji od někoho povolaného slyšel, a to i s příslušnými argumenty, a ne vágními kecy o „zvyšování napětí“ jako za komoušů), tak zaveďme nějakou formu vojenské služby, a s tím i pravidelných cviční, aby ta armáda měla i příslušnou úroveň, ale proboha neuzákoňujme soukromé vyzbrojování nějakých zastydlých puberťáků, kteří si chtějí hrát na vojáky, jenom proto, že jsou možná poměrně významnou skupinou voličů.