Jen idiot nemění názory, a to i na islám nebo migraci

Nedávno mi kdosi napsal, že jsem za tři roky změnil názor na migrační krizi. Bylo to míněno jako výsměch. Odepsal jsem, že jsem některé názory opravdu změnil a nepřijde mi na tom nic nenormálního. Nenormální by bylo na nich lpět.

V té době jsem zlehčoval dopady migrační krize (což do jisté míry činím stále), ale nedomyslel jsem a tudíž ani nepředvídal, jak tento fenomén ovlivní nálady ve společnosti a tím i politiku. Mám hlavně na mysli nálady u nás a také naši politiku, protože totéž mnohde jinde docela normálně kopíruje vývoj této problematiky. U nás prakticky k žádnému reálnému vývoji nedošlo, přesto je tento fenomén všudypřítomný a všeovlivňující, což mi přijde skutečně pozoruhodné, a za to, že mě něco takového nenapadlo, se vskutku nestydím.

Jestli jsem změnil názor na islám, je těžké soudit. S těmi obecnými hodnotami, týkajícími se základních principů náboženské tolerance, odporu ke xenofobii a rasismu, se u mě nastalo vůbec nic, ale nelze to jistě říci o negativním vývoji v islámském světě. Na něj hledím se stále většími obavami, protože onen kvas náboženství, ideologií, křivd, nároků, konfliktů, válek a morálního úpadku má charakter celosvětového problému.

Nedokázal jsem si před několika lety představit jak politik (třeba i prezident) začne zničehonic používat argumenty týkající se migrace a islámu v tématech, která s problematikou nesouvisí. Jak budou hledány spojitosti se vším, co se komu hodí do krámu, jak přijde patrně celé politické reprezentaci vhod nalezení nepřítele a imaginární boj s ním bude nejen záminkou pro vytvoření nových politických subjektů, ale i pro boj politických stran, zásadní ovlivňování státního rozpočtu, slevování z občanských svobod, posilování vlivu sátu a konečně i ke skrytí poklesků a nemravností politiků.

To vše se stalo realitou pod hlavičkou boje proti u nás prakticky neexistujícímu (a jinde v Evropě stále spíše ojedinělému) terorismu, zamezení migrace, která nás míjí, a pro vymezování se proti náboženství, které je u nás velmi minoritní a jeho excesy jsou dílem několika pomatenců, jejichž působení se dá přirovnat k působení představitelů některých kontroverzních křesťanských sekt a chování ortodoxních muslimů se v mnohém podobá chování ortodoxních židů, které naše společnost většinou bez problémů akceptuje.  

Vztah k migraci a muslimům se stal fenoménem, kterým se již nedeterminují jen politici, ale i běžní občané včetně těch, kteří nikdy žádného migranta (kromě Vietnamce v jejich prodejně) neviděli, což je poněkud obskurní.  A nejen to, vede se polemika, jak se mají tyto skutečnosti prezentovat dětem ve škole, jak se smí a nesmí oblékat hrstku jedinců muslimského vyznání nebo ještě menší hrstka těch, kteří se rozhodli z nějakého důvodu přijmout islám a začali se pak určitými atributy odlišovat od majoritní společnosti. Toto intenzívně a na „všech úrovních“ řešíme, aniž bychom si uvědomovali, kolik zcela zásadních problémů v naší společnosti téměř ignorujeme nebo je prostě necháváme nějakým úzce specializovaným sdružením nebo v horším případě jen státní správě a bezpečnostním složkám.

Realizoval se vlastně sen prezidenta Havla o občanské společnosti, která není netečná k tomu, co se ve státě děje, ten však dostal podobu noční můry. Občané nezačali projevovat občanskou aktivitu pro něco dobrého a užitečného, nebo proti něčemu špatnému a zavrženíhodnému, ale našli si stejně jako politici nepřítele, v boji s kterým se chtějí zbavit svých vlastních mindráků, chtějí zapomenout na své problémy řešením problémů cizích a hýčkají si svoji nesnášenlivost a agresivitu.

Vůbec nechci tvrdit, že se toto týká všech a doufám, že ne ani většiny z nás, ale není to zcela jistě něco okrajového a nedůležitého. Mnoho lidí překotně změnilo názor nebo si ho vytvořilo k problematice, kterou se donedávna vůbec nezabývali a teď, možná pod vlivem představy, že změnit nebo si poopravit názor na základě nových skutečností a znalostí je něco nepatřičného, ho měnit nechtějí. Myslím si, že měnit názor na základě výše uvedeného, a také přemýšlením o příslušných problémech, je nejen správné, ale i nutné.