ne každý umí být hrdý na svou zemi bez patosu a přehánění a situace kolem voleb o češství a čecháčkovství vypovídá hodně

Řekl bych, že ono vlastenectví je něco naprosto skvělého v rovině pozitivní emoce. Jakmile se začne projevovat jako emoce negativní (směrem k někomu jinému) nebo v tom někdo začne hledat nějaké reálie, tak je to průser.

Ta slova pro ostatní národy jsou normální součástí jazyka - viz třeba

http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-ost

ale pochopitelně se nepoužívají tak často jako "českost". Koneckonců, národ by měl zkoumat především svou vlastní kulturu a náturu a pracovat na jejím zlepšování. Vsadím se, že v norštině také najdete častěji slovo "norskhet" než "tsjekkiskhet" a v angličtine bude "britishness" asi frekventovanější než "czechness"

Přiznám se, že nejsem sžitý s žádným cizím jazykem a hlavně národem do té míry, abych si troufl porovnávat takové lingvistické lahůdky, jako to, co si Britové představují pod pojmem "britishness, tedy "britství" (pokud to je vůbec adekvátní český ekvivalent). V ruském jazyce, což je řeč ve které jsem schopen "přemýšlet" (z ruštiny překládám) je několik obratů, které vyjadřují ono "rusství". Přijde mi to ale stejně jako u nás dost falešné. Já bych to nazval sklonem k melancholii a alkoholismu, což není nic unikátního. Řekl bych, že třeba "finství" se prezentuje dost podobně,

Pane Turnere. Vas predposledni odstavec si cenim z celeho clanku nejvice. Ta prvni veta tohoto odstavce, muze byt povzbuzeni pro zlepseni nasi ceske identity. Tedy naseho cesstvi. Kvalita organizace statu je ukazkou inteligence naroda. Ukazuje schopnost si vzit to nejlepsi, co svet zna. Tim odmeni kazdeho obcana.

Problém je, že politická reprezentace státu může být prací zahraničních zájmových skupin silně ovlivněna. Stačí finančně podporovat vybranou politiickou stranu či hnutí (Majdan). Nebo stačí, aby stát byl jinou zahraniční velmocí okupován.Příkladem budiž Československo po 2WW.

Přiznám se, že kdykoliv vidím v nějakém postu slovo čecháček, okamžitě mínusuji.

Pane Turnere, četl jste ruskou literaturu? Lermontova, Gorkého, Dostojevského, Tolstého? Když byste tyto klasiky četl, nejlépe v originále, pochopil byste, co znamená "русская душа", která je široká jako je široká ruská zem. A skrze toto poznání byste pochopil, že existuje i češství, britství (british) apod.

Je hezké, že čtete ruské klasiky v originále, ale chtělo by to pocvičit ještě češtinu, abyste napsal takové patvary jako "když byste", správně je "kdybyste".

No, dle mého je to, autore, taková zbytečná úvaha s prominutím o lejnu

Čecháčkovství byl velice frekventovaný termín u příznivců prezidentského kandidáta Drahoše. Každého voliče Zemana, který nesouhlasil s přijímáním muslimských uprchlíků do ČR, nazývali zaprděným a hloupým Čecháčkem.

Píšete, že v češtině neexistuje žádné rusství, rakousství, britství.A vyvozujete z toho, že tento pojem má tedy představovat nějakou naší unikátní dispozicí, která ovšem neexistuje.

Myslím, že tento pojem je používán smysluplně a není třeba jej zpochybňovat a argumentovat tím, že nepoužíváme podobný termín pro jiné národy. Ostatně i Britové mají ve svém jazyce něco velice podobného. Občas v originální literatuře narazím na např. He is very british.

nejen dnes to citim stejne, diky za vyborne cteni

Děkuji, to mě opravdu těší

ja bych tady trochu diferencoval. Cesstvi je o tom neco umet, a cechackovstvi o povidani ze neco umi.

Může být, ty výrazy se jistě dají vnímat různě. Čecháčkovství se někdy interpretuje jako jakási maloměstská malost, ale určitě se dá aplikovat na jakýkoli rozšířený nešvar.