Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Verdikt jako takový asi správně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo. Z banálního občanskoprávního sporu se stala fraška a demonstrace islamofobie.

Dovoluji si připomenout, že v této kauze původně vůbec nešlo o to, jestli je přípustné nebo nepřípustné nosit muslimský šátek ve škole. Šlo o to, jestli bylo odůvodněné nepřijetí studentky a jestli se ředitelka školy nechovala neeticky a diskriminačně. Žaloba neprokázala, že by došlo k nějakému pochybení (mimo jiné proto, že to bylo tvrzení proti tvrzení) a soud se vůbec nezabýval tím, jestli je nošení hidžábu přípustné, nebo ne. A tím to také mohlo skončit.

Neskončilo, protože došlo na odvolání, které mají patrně na svědomí nějací blouzniví aktivisté a podporovala ho i veřejná ochránkyně práv. Odvolací soud očekávaně potvrdil, že žalující strana nemá nárok na odškodnění ani omluvu za diskriminaci. To je nepochybně v pořádku, protože diskriminační chování v souvislosti s přijetím, jak už bylo zmíněno, nebylo prokázáno, a k jinému nemohlo dojít, protože se ona dívka studentkou nestala z důvodu vlastního formálního pochybení.

To, co však zaznělo v odůvodnění, a jak bylo toto rozhodnutí manipulativně (a to i vinou soudce) komentováno, již dle mého názoru v pořádku není. Bylo vyřčeno, že domáhání se nošení hidžábu je vlastně domáhání se nějaké výsady a soudce neváhal použít příměr, že by si někdo mohl při matematice nahlas říkat otčenáš. Takovouto zhovadilost bych od soudce městského soudu vskutku nečekal. Z banálního občanskoprávního sporu se, teď zase pro změnu díky aktivistům opačné orientace a politikům toužícím po snadných bodech, stala šaškárna bojovníků za náboženskou čistotu naší společnosti a našeho školství.

Abych se vyjádřil zcela jasně a konkrétně, nepovažuji nošení muslimského šátku za nic, co by odporovalo dobrým mravům a mělo jakoukoli podobu nemístné náboženské výsady. Hidžáb podle mého soudu nemůže být nošen jen tam, kde to odporuje hygienickým nebo bezpečnostním normám, případně tam, kde třeba zaměstnavatel jasně předem stanoví nějaký dresscode, zkrátka, kde to ze zcela objektivních důvodů není vhodné. Ale i člověk mdlého rozumu asi pochopí, že hlasité předčítání otčenáše při hodině matematiky může někoho rušit, ale studentka s šátkem na hlavě asi těžko.

Nevím, jestli máte představu, jak vypadají studenti středních škol neřkuli učňovská mládež pří výuce ve škole. Jestli jsou skryté vlasy muslimky něčím, co by mělo působit pohoršení, tak by byly třídy náhle poloprázdné, protože výstřelků ve zjevu studentů lze najít opravdu dost, včetně těch náboženských a bohužel i těch, které se hlásí ke zločinným ideologiím. Takže pokud žijeme v takto tolerantní společnosti, jako je ta naše, musíme být tolerantní padni komu padni. Pokud nechceme být tolerantní, měli bychom začít sami u sebe.

A to je ten problém. Pochopitelně nikomu nemůže z objektivních důvodů vadit, že má někdo na hlavě šátek nebo třeba jarmulku, ale tento atribut muslimů je nám náhle proti srsti v rámci obecného odmítavého postoje k tomuto náboženství. Jsme tak ochotni prohlašovat, že hidžáb je jednoznačným náboženským symbolem, přestože je to více atribut tradice a identity, stejně jako je pro nás atruibutem naší kultury způsob odívání, úpravy vlasů, líčení a podobně. Když to přeženu, díky křesťanství nenosí dámy na veřejnosti odhalená ňadra pánové otevřené poklopce (Papuánci na tom nic divného nevidí).  Moje prababička, tak jak ji pamatuji v sedmdesátých letech, by z domu prostovlasá nevyšla, byla ateistka, ale v době, ve které vyrůstala, byly ve společnosti, ve které vyrůstala, i díky náboženství takové normy.

O tom, že chodí po světě (ale nejen po světě, ale i po školách, nemocnicích a jiných veřejných místech) řádové sestry, kněží a mniši různých církví ve svých tradičních „ uniformách“ včetně pokrývek hlavy, není snad ani třeba se zmiňovat.  Pokud bychom chtěli plošně zakázat nošení hidžábu, bylo by jediným poctivým řešením, které by reprezentovalo rovný přístup k náboženským projevům, zakázat používání a prezentaci veškerých náboženských symbolů.  Už se o to jinde pokoušejí a já to vnímám jako úplně absurdní počin, a to právě proto, že náboženství je také součástí nějaké kultury a lidské identity. Žijeme-li v multikulturním světě, jako že žijeme a žít budeme, musíme rerspoktovat kulturu a identitu každého a všech.

Je přece jednoznačně správné, požadovat po veškerých cizincích, ať už dočasně nebo trvale u nás žijících, aby absolutně respektovali naše zákony a základní společenské normy, ale přece po nich nemůžeme požadovat respektování norem, které sami nijak nectíme a nedodržujeme. Když naši mladí mužové nosí bejzbolky a kulichy ve školách, restauracích a bohužel i v divadlech, když na operu pustí někoho v džínách a ve svetru, když je společenskou normou mít zelené vlasy, pomalovanou kůži a půl kila kovu v ní, tak, propánakrále, je mino tu normu mít vlasy pod šátkem?