Záchrana dánských Židů před holocaustem

Občané malé země - Dánska - se podivuhodným způsobem postavili na odpor nacistickým okupantům a překazili jejich plán deportací. 

...

V roce 1943 nacisté rozhodli o rychlé akci deportace dánských Židů. Věc se prozradila a obyvatelé Dánska reagovali fantastickým způsobem. Kdo mohl, ten během krátké doby obešel své židovské sousedy a varoval je. Nešlo však jenom o varování, Dánové ohrožené spoluobčany ukryli. Perverzní plán zatýkání v den židovského svátku Roš ha šana skončil fiaskem. Hitler zuřil a poslal do Dánska "specialistu na slovo vzatého", architekta holocaustu Adolfa Eichmanna, s rozkazem Židy vypátrat a pozatýkat. V malé zemi to měla být dle představ nacistů snadná záležitost. Dánové však během krátké doby dali dohromady improvizovanou flotilu zhruba 300 různých menších plavidel, aby mohli ohrožené spoluobčany převézt do neutrálního Švédska. Je pravdou, že několik prvních lodí gestapo odhalilo a uprchlíci společně s posádkou skončili v koncentráku. Ale i přesto se Dánům podařila neuvěřitelná věc. Zachránili před nacisty naprostou většinu ohrožených lidí. Prameny uvádějí počet Židů v Dánsku před druhou světovou válkou mezi sedmi až osmi tisíci. Z tohoto počtu jich nakonec vinou nacistů zahynulo necelých padesát. (Slůvko "jen" vynechávám, protože i jediný zmařený život je až příliš)

...

Z faktografie:
"Německý diplomat Georg Ferdinand Duckwitz, který byl zpraven o plánech na deportaci dánských Židů, vyzradil tuto informaci předsedovi dánské Sociálnědemokratické strany Hansi Hedtoftovi. Ten následně kontaktoval dánské hnutí odporu a představitele židovské komunity. Záchrana dánského židovstva probíhala jak organizovaně hnutím odporu, tak spontánně obyčejnými Dány. Většině, tedy více než sedmi tisícům dánských Židů se podařilo uprchnout do Švédska v rybářských člunech přes průliv Oresund. Při vlně zatýkání, která proběhla 1. října 1943 (ten připadal na židovský svátek Roš ha-šana) bylo zatčeno 202 osob. Nakonec bylo dohromady 464 Židů deportováno do koncentračního tábora Terezín. V průběhu jejich věznění se dánské úřady přimlouvaly v jejich prospěch (obdobně jako u ostatních Dánů vězněných Němci) a posílaly jim potraviny. Ze 464 deportovaných Židů jich zahynulo 49." (zdroj  zde)

"Dánové, na rozdíl od většiny představitelů jiných zemí, považovali perzekuci svých spoluobčanů za zcela zásadní věc. Král Christian protestoval u německého ministerstva zahraničí ve zvláštní nótě s tím, že „přijetí zvláštních opatření vůči skupině lidí, kteří v Dánsku užívají po více než jedno sto let plných občanských práv, bude mít ty nejvážnější následky"  (zdroj  zde)

...
Dánská záchrana Židů měla povahu celonárodního odporu, se spoustou individuálních, velmi vynalézavých akcí. Je zajímavé, že díky odvaze a obětavosti Dánů se zachránilo i několik židovských uprchlíků od nás, československých občanů. Krásným příběhem je statečnost devatenáctileté dívky Henni, která v podstatě na vlastní pěst organizovala přepravu menších skupin lidí ukrývaných v lodi pendlující na pravidelné lince mezi Dánskem a Švédskem. (Což je mimo jiné pádný argument na odpověď těm, kdo se dnes rozhořčují nad občanskou aktivitou mladých lidí. Hlavně, aby se o nic nestarali, že ano.)

Vím, že je těžké srovnávat, ale přeci jenom. Málokterá země světa, ať svobodná nebo nacisty obsazená, prokázala takovou soudržnost občanů v odporu vůči zlu holocaustu.
Jen namátkou: Významně pomáhalo výše v článku zmíněné Švédsko a známá je rozsáhlá pomoc švédského diplomata Raoula Wallenberga působícího v Budapešti, jemuž je přičítána záchrana až 100.000 lidí. V Pétainově Francii bylo do určité míry možné vytvořit podmínky pro ukrývání Židů, viz epizoda ze života Rogera Schütze. Dle pamětí Jeana M. Lustigera však existovaly v neokupované jižní Francii internační tábory s velice nejistými zárukami přežití. ("Vichystický režim spolupracující s Němci přijal v letech 1940 a 1941 antisemitské zákony, tzv. Židovské statuty -Statuts de Juifs, které definovaly židovství jako rasu a omezovaly občanská práva Židů. První status ze 3. října 1940 stanovil, že za Žida je považován každý, kdo má tři prarodiče „židovské rasy“, nebo dva a žije zároveň v manželství s partnerem židovského původu. 2. června 1941 byl vydán tzv. Druhý status, který vymezil pojem „položida“. Oba zákony znamenaly vyloučení Židů z veřejného života a mnoha zaměstnání: školství, armády, politiky a sdělovacích prostředků. Zároveň dávaly policejním prefekturám oprávnění zavírat Židy do internačních táborů" zdroj zde) 
V Itálii se občas našla menší, zastrčená města, jejichž obyvatelé za cenu velkého rizika ukrývali židovské spoluobčany, například městečko Pitigliano v jižním Toskánsku. Zatímco stát Vatikán, za přímé a jednoznačné podpory papeže Pia XII. se zasloužil o záchranu až 800.000 Židů. Následující článek (zde) uvádí číslo až 860.000 zachráněných. (Fakta jsou v naprostém rozporu s ohavnými komunistickými pomluvami, které vzešly od sovětských tajných služeb!). Úchvatný, ale možná dost málo známý je příběh československého občana Karla Weiricha, který se - také za pomoci Vatikánu - nasadil pro záchranu židovských uprchlíků z Československa, kteří uvízli v Itálii. (k přečtení  zde)

O některých okupovaných zemích (nebo vůči nacistům vazalských) a jejich "nepřílišné solidárnosti" s pronásledovanými židovskými spoluobčany, nebo dokonce samostatným iniciativním odesíláním transportů, se zde zmiňovat raději ani nebudu. V tomto textu jde spíše o vyzvednutí pozitivních příkladů. Ale když už pozitivní příklady, pak rozhodně mezi ně patří intenzivní diplomatická aktivita papeže Pia XII. vůči zemím jako Maďarsko a Slovenský štát, s naléháním, aby jejich režimy ukončily deportace. Což se na Slovensku, bohužel se značným, pro životy mnoha lidí fatálním zpožděním, nakonec podařilo. Mimořádně zajímavá je také zpráva o zastavení deportací v Rumunsku díky iniciativě Pia XII.. (odkaz  zde)

_________________________________________________________________
Chování Dánů za nacistické okupace je naprosto výjimečným příkladem občanské soudržnosti, statečnosti a důsledné úcty k lidskému životu. Tohle jsou nadčasové, obecně lidské hodnoty, které patří také k základním evropským hodnotám a je třeba to stále připomínat. 
 

Malé národy mohou být velké odvahou a ctí svých občanů a hodnotami, které vyznávají. Zatímco početně a územně velké národy mohou být strašlivě ubohé a malé. Příklady lze vidět i dnes

...

,,,