Moje babička se jmenovala Klementína

Narodila se "za Rakóska", shodou okolností ve stejném roce jako Klement Gottwald a přežila ho o bezmála třicet let. 

Babička možná žila podstatně déle právě proto, že měla pevné životní zásady, byla hluboce věřící, žila čestně, byla neuvěřitelný dříč. A nevzala nikdy do úst ani kapku alkoholu.  
Svým přesvědčením byla na hony, opravdu na hony vzdálená od politiky. Daleko od obou běsnících ideologií 20. století a špatností, které z nich vzešly. Měla syny v povstání - v odboji proti nacistům - a oni se vrátili domů v pořádku. Modlila se za ně s velkou vytrvalostí. V rodině panuje přesvědčení, že její modlitby mají na tom šťastném návratu synů velkou zásluhu. 
"Komínistický" režim jí vzal mnoho, zažila si dost bolestí. Ale na ničem z toho, jak byla vychovaná, čím žila a jak byla schopná se uživit prací vlastních rukou, neměli komunisté ani tu nejmenší zásluhu. Totalitní režimy parazitují na práci poctivých lidí. Zaštiťují se lidmi, tvrdí, že dělají vše pro ně, ale je to od nich pustá lež.

......................................................................................................................

Jméno dostala babička u křtu podle svatého Klementa. (viz svatý Klement I. nebo též Klement Římský)   Ono to totiž takto ve věřících rodinách odedávna chodí, že jména se dětem dávají podle světců. 

Však o tom, jak kdo naloží s tím, co dostal do vínku, jak si bere vzor ze svého svatého ochránce, zda s ním spolupracuje a co se svým životem udělá, příliš fabulovat nechci. A nechci srovnávat Nechal bych to v rukou Božího milosrdenství. Mezi mnoha vyprávěními nezapomenu na Čapkovu povídku o duhové kuličce a mnohokrát trestaném kriminálníkovi, který po tragickém úmrtí, tuším zastřelen policií při pronásledování, přijde před nebeský soud. (viz "Poslední soud", z knihy Povídky z jedné kapsy)
.......
"Koupil sis tam jednou skleněnou duhovou kuličku, to ti bylo šest let; a hned první den jsi kuličku ztratil a ne a ne ji nalézt. Pamatuješ se, jaks tehdy brečel? ..."

.......

Mám na svoji babičku Klementínu krásné vzpomínky. 
Třeba na její nekonečnou trpělivost. V kuchyňských kamnech jsem dělal jako osmiletý kluk své první hokus-pokusy s "keramikou" z jílu nalezeného u potoka za vsí. Jako asi každá správná babička, ani ta moje mě s tím nevyhodila. Dovolila mi vysušit "geniální výrobky" na plotně a potom strčit do rozžhaveného ohniště. A ono to kupodivu fungovalo, nic nevybouchlo :-) a pamatuji si své překvapení z červené barvy vypálené hlíny.
Hlavně však fungují vztahy. Co bylo prožité v lásce a trpělivosti, má v sobě stopu času nikdy nekončícího...

.......

.......