Pěkné, nostalgické.

Krásne, mám rada túto vašu poetiku, slovnú i obrazovú, fotografie okien s dychom i mrazom, inovaťové stromy a polia popráškované srieňom

Děkuji moc za zastavení a vlídná slova

Marku, krása potěšila duši

Dík, Pavle

Nádherně spácháno.

Vašek

Pachatel děkuje

Oku i duši lahodné

Dík, jsem opravdu rád, pokud to tak působí.

Mistrovské

Děkuji moc, Honzo, je to cvakání tuláka s "černou kukátkovou skříňkou" na krku.

Když Mistr fotí......

Dík, Tomáši, tomu oslovení se bráním, je to tulákovo nebo též vikýřníkovo cvakání, jak píšu o kousek výš... Ale litovelský mok Maestro si občas s chutí dám. Viz obrázek:

https://www.pivnici.cz/foto/cd/97dfcb1101264377a6155c129fa8c3b.jpg

Krásné fotky a skvělý slovní doprovod. Otázka zní, zda ty rány byly někdy opravdu zahojené a mezistav tání a zamrzání je zcela dokonalý.

Dík, to je velmi dobrá otázka. Zkusím návrh odpovědí, bez jakéhokoliv nároku na "jediněpravdivost"

Stav mezi zamrzáním a táním, to je neustálá proměna, jakoby nikdy nebylo dokonáno. Při pozorování přírody stav v mnohém krásný, stojící za přemítání a např. i focení... S člověkem to možná bude podobné. Fyzické rány, když se zahojí, tak už dál neohrožují, ale můžou nějakým způsobem omezit hybnost. Taky někde zůstane jizva, která se třeba při proměnách počasí ozve.

A lidské nitro je ještě mnohem složitější...

To je krása, díky

Děkuji moc!