Dva měsíce před procesem s Miladou Horákovou (květen-červen 1950) proběhl na přelomu března a dubna 1950 obludný teatrální proces s představenými mužských řeholí, pod názvem "Machalka a spol".
...
Premisa: Slovo monstrum znamená zrůda, obluda nebo příšera (atd.). Přídavné jméno monstrózní znamená zrůdný, obludný, atd. Ve slově monstrproces můžeme zachytit ještě jeden význam. Jde o demonstrativní obludnost. Cílem vykonstruovaných politických procesů bylo demonstrovat krutost bez slitování. Doprovodná propagandistická masáž měla za cíl zasít strach, terorizovat veřejnost a co nejvíce pošpinit obviněné.
Naprosto typická je snaha komunistů o destrukcí pilířů společnosti:
1/ Útok na základy lidskosti - Ne náhodou byli pohůnci komunistické moci rekrutováni i mezi kolaboranty s nacizmem. A ne náhodou bylo součástí stalinského teroru ve 30. letech také vraždění dětí.
2/ Útok na odvahu a čest - Viz procesy s hrdiny protinacistického odboje, až po justiční vraždy. (viz např poprava Heliodora Píky na sklonku roku 1949 a naprostá hanebnost zmizení jeho těla, pročež ani nemohl být řádně pohřben.)
3/ Útok na morální a duchovní oporu společnosti (tedy na církve a náboženské společnosti)
4/ Útok na občanskou společnost, na významné autority občanského a společenského života (viz proces s Miladou Horákovou v květnu a červnu 1950, což nebyl proces s jednou osobou, ale se skupinou exemplárně vybraných reprezentantů veřejného života, tedy naprosto vědomý a cílený teror)
5/ Útok na kulturní a umělecký svět. ("Znič národu kulturu a zmocníš se jeho duše") Také básníci se stali obětí monstrprocesů a jejich tresty nebyly nižší, než u církevních představitelů. Sotva co může jasněji odhalit zvrácenost komunistického režimu, než vraždění dětí a žalářování básníků. .
4/.
Ďábel nezahálí
Když v únoru 1950 zemřel brutálními výslechy utýraný farář Josef Toufar, komunistům se zhroutil plán procesu namířeného k diskreditaci katolické církve. Gottwald na to reagoval okamžitě. Den po Toufarově úmrtí ohlásil plán definitivní likvidace mužských řeholí. Vše probíhalo ve spěchu. Již 15. března nastalo zatýkání představitelů mužských řeholí. K vypracování obžaloby měli vyšetřovatelé jen dva týdny. Zatčení byli vystaveni nelidským metodám výslechu a dokonce se objevily i pokusy podstrčit jim drogy, aby byli takzvaně "povolnější", Což lze doložit na konkrétním případu Adolfa Kajpra, který byl vyslýchán 36 hodin v kuse, bez jídla, pití a možnosti odpočinku. Střídaly se na něm party dobře odpočatých a patřičně fyzicky vybavených "mlátičů". A když mu ke konci týrání dali pohár vody, byl v něm skopolamin. V následujícím procesu "Machalka_a_spol." stanulo již 31. března 1950 před soudem 10 obžalovaných.
Politická objednávka komunistů byla jasná:"Musí být odhalena nepřátelská politika Vatikánu proti zemím lidové demokracie a Sovětskému svazu a dokumentováno, že řády a kláštery byly přímo zapojeny do této rozvratnické politiky Vatikánu a byly semeništěm protistátních činů". To je absolutní perverze: Nejdříve rozhodnou komunističtí zločinci, za co budou lidé odsouzeni, pak teprve proběhne zatýkání, výslechy a soud. Nasazena byla ta nejodpornější prokurátorská "esa" jako Čížek, Urválek a Brožová-Polednová. Proces byl využit k propagandistické masáži v rozhlasu, tisku a filmových týdenících. Spolu s terorizováním veřejnosti bylo cílem propagandy co nejvíce pošpinit řeholníky a poštvat proti nim (a proti církvi) nálady obyvatel země. (viz: Proces_Machalka_a_spol) Během šesti dnů "bylo hotovo": Tresty doživotí, či v lepším případě "jen" v řádu desítek let.
Pouhých osm dnů po vynesení rozsudků vyhlásil Rudolf Slánský "Akci K", nezákonnou násilnou likvidaci mužských řeholních řádů, která začala gangsterským přepadením klášterů.
Říká se, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Kupodivu však mlely rychle v případě Gottwalda (zemřel v roce 1953 a bylo mu k tomu "pomoženo" soudruhy z Kremlu, k nimž tolik tíhnul) a v případě Slánského (byl popraven v roce 1952 přičiněním vlastních soudruhů).
U vědomí životní tragedie Rudolfa Slánského - jako člověka, který se na rozpoutání politických procesů podílel a stal se záhy i on jejich obětí - nelze nevzpomenout příběh o Faustovi.
____________________________________________________________________
Problém je v tom, že komunisté nemají schopnost reflexe a dodnes se ani trochu nezměnili. Je naprosto signifikantní, že jakmile znovu ucítili moc (podporou Babišovy vlády atd.), začali dle svých starých zvyků znovu podkopávat. Máme zde znovu výlevy jejich nepřátelství vůči církvi (viz Grebeníčkova vánoční lžikniha a parlamentní útok na restituce) A "nenápadný" pokus soudruha Filipa zpochybnit památník koncentračního tábora v Letech takzvaně "rafinovanou oklikou" dojemné péče o vepřín.
___________________________________________________________________
Text je součástí volného cyklu o komunizmu a komunistech, psaného k výročím: srpen 1968 (51 let), srpen 1969 (50 let), srpen 1989 (30 let) a listopad 1989 (30 let)
...
...
...
