E se svó hlóposťó mosi člověk nakládat trocho rozomně

S oměló blbosťó je to ještě horši. Vloni sem měl takovy předsevzeti, že nad ňó vehrajo. A nevehrál sem. Artificiální idiot je neoblomné.

...

Zvoněl chetré telefón a bel tam takové pěkné sladké hlas: „Dobrý den, jsem Vaše virtuální guru Eva z technické podpory“. Toš sem na to Evičko mlovil hanácke. Tře věte stačele a hovor sklapnol. Doteďká sem se nedozvěděl, co po mně chtěla.

Je to jasny: omělá entylegenca neomi hanácke.

E se svó vlastni hlóposťó mosi člověk naložet aspoň trocho rozomně, jinak be to nepřežel.

Gdeš si kolér kopoje chetré telefón, má z teho horši záběr na paleco, neš gdebe kopoval novy auto.

Šíl stréc Francin do hospode, vepil tam nejaky čtvrtke starorežny a měl červené nos e škraně. Elišce potym doma tvrdil, že to má jen takové stedlevé roměnec, gdeš jo vidí, jak je pěkná.

Pré, že mosim mět email, abech bel v obrazo. Kópil sem nejaky plechovke emailo, ale nevim, gdo mně do teho obrazo namaloje.

Gdeš vás nekdo pomlóvá za zádama, je jasny, že ste vpředko a on se opozděl.

Toš bel jeden pantáta a ten gdeš omiral, tak dal chetrymo senovi pola a hlópymo petel vochtelu. Spravedlivy to belo orčetě, akoráť nigdo nevi, co to te vochtele só. A nevěděl to ani ten hlópé senek.

„Francine, nemáš nejakó pěknó jarni básněčko?“ „Mám, takovó, ale sebekritickó.“ „To nevadi, sem s ňó!“ „No dobře: Březen, doben, květen, toš so zase kretén!“

S hlópym člověkem se nesmite hádat. Z teho duvodo se sám se sebó rač nehádám nigdá.

Gdeš se zameslíte, lehko se muže stát, že odláte nejakó blbosť. No a já dělám blbostě beztak. Ani se nemosim zameslet.

„Ontologická nouze, je něco, co zasahuje každého z nás. Ať se s tím trápíme jak chceme, nic s tím nenaděláme“, řikala pani filozofka přimo v televizóro. Mosela to bet převliknotá Marfuša, páčto stréc Francin be nic takovyho nevemeslel.

...

...