Srpen 1968 zůstane pro nás - a nejenom pro nás - ještě na dlouho varující, mrazivou vzpomínkou. Někdo by snad chtěl mávnout rukou: "Ale jo, vždyť je to dávno, letos už 52 let!". Velmi se však mýlí.
...
Protože dokud je na východě takzvaný "bratr", který se dosud nevzdal harašení zbraněmi, "bratr" stále posedlý chtivostí vojenských tažení a lačnící po území svých sousedů, "bratr", který nám z oficiálních míst spílá do fašistů a vyhrožuje našim demokraticky zvoleným zástupcům otravou nebo únosem, nelze se naivně domnívat, že se nic neděje a vše je v pořádku. Kromě agrese vůči Gruzínsku (v srpnu 2008!) a dodnes neukončené agrese vůči Ukrajině (táhnoucí se od roku 2013) se zde letos, (znovu v srpnu!), vyjevuje žádostivost Ruska po mocenském zasahování v Bělorusku.
Dokud jsou kousek na východ od nás země, kde jsou surově mláceni občané toužící po svobodě a kde mizejí, nebo jsou střílení a tráveni opoziční politici, pak nemůžeme, než zůstat v postoji velké opatrnosti a ostražitosti.
Nezapomeňte, že despotové si servilními lidmi (a jejich zeměmi) rádi poslouží jako toaletním papírem, ale úctu k nim nebudou mít ani tu nejmenší.
...
...
Jsem rád, že jsme svobodnou zemí, kde se žije dobře a kde je mnoho dobrých, normálních lidí. A budu opravdu rád, když svobodnou zemí zůstaneme. Jsem rád, že naši ústavní činitelé mohou svobodně podnikat podobné cesty, jako například nyní předseda Senátu na Tchaj-wan. Že nám do toho ti "jiní", kteří demokracii nechápou, nemají co kafrat a že jim do toho nic není-
Jakákoliv podlézavost a servilita vůči východním, totalitním říším by se nám jenom vymstila. A nemáme ji zapotřebí. Natož dnes.
...
...
...
...
...
