Démon nacionalizmu

Nacionalizmus by možná byl v řadě svých projevů srandovní. Nebýt skutečnosti, že během historie už zapříčinil tolik násilí a krveprolití.

.....................................................................................................................

- Jednou z významných příčin první světové války byly dalekonosné vlny nacionalizmu 19. století. Jistě, bylo to složitější a příčin bylo víc: mocenská rozpínavost, chtivost přerozdělit nadvládu nad tehdejším koloniálním systémem ve světě, sebeklam o vlastní velké vojenské moci (a tudíž blbost), pocit nadřazenosti některých států na jinými, atd. V každém případě se ale nacionalistické vášně přímo "skvěle" hodily k roztáčení soukolí války.
Francouzi na počátku války hýřili nadšením. Že prý "konečně dají nenáviděným Němcům pořádně na frak". Snad ani netřeba dodávat, že z prvotního "národního nadšení" se brzy vyklubalo obrovské strádání a mnohamilionový zástup obětí.

- Přímo u zrodu druhé světové války stál zdivočelý nacionalizmus (nacizmus) se zrůdnou naukou o nadřazeném národu, jediné čisté rase atd. Němečtí nacisté sice měli za válečné spojence Itálii a Japonsko, ale zároveň jedním i druhým spojeneckým národem hluboce opovrhovali. 
Slovenský štát byl tragickým příkladem nacionalizmu přerůstajícího do "originálních kombinací" fašizmu a nacizmu. Zavedl rasistické antisemitské zákony a v konečném důsledku bylo z jeho území deportováno více než 70.000 Židů do vyhlazovacích táborů. Z vazalů hitlerovského Německa se S.Š. jako jediný přidal k přepadení Polska v roce 1939. Tím pádem byl mezi těmi, kdo přímo zavinili vypuknutí druhé světové války. Velké zlo je (ve všech možných konfliktech), když se pomíchají náboženské a nacionalistické motivace.

- Hlavním důvodem masakru v Katyni ("Mezi oběťmi byli nejen aktivní vojáci, policisté a četníci, ale i lékaři, univerzitní profesoři, vědci, umělci a spisovatelé, kteří byli mobilizováni v září 1939", cit. https://forum.valka.cz/topic/view/76113/Katynsky-masakr) byl rovněž nenávistný nacionalizmus.
Ještě navíc, mimo Katyň, bylo na dalších místech povražděno kolem 15 000 polských vojenských zajatců. Podle polských historiků byl za období 1939-41 počet deportovaných Poláků z území anektovaných Sovětským svazem téměř 800 000. Ve vězeních bylo zavražděno kolem 35 000 Poláků. 150 000 Poláků bylo naverbováno do Rudé armády a byli pak úmyslně stavěni do předních linií, aby prolévali krev mezi prvními. Dalších 100 000 jich bylo nasazeno na nucené práce do speciálních stavebních praporů. (Je nutné zdůraznit, že některá čísla se částečně překrývají. Například lidé nasazení do stavebních praporů byli následně převedeni do bojových jednotek, atd.)
Vysidlování pokračovalo také po skončení války. Ve svém celku je to jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek evropské historie. (Jeden z možných zdrojů zde)
- Kolik nacionalistických vášní (například mezi Srby a Chorvaty) provázelo ukrutnosti na Balkánu za druhé světové války, lze určitě vytušit. Po skončení Titova režimu znovu vzplály zadržované nevraživosti. Vukovar se stal drsným symbolem jako první evropské město od konce druhé světové války, které bylo srovnáno se zemí. Druhým evropským městem od skončení druhé světové války, které bylo srovnáno se zemí (či rozstříleno na prach), je ukrajinské Debalceve. Viníkem je znovu ten starý známý nacionalizmus.
- Nacionalizmus byl hlavní příčinou hororového "etnického čištění" v rozpadající se Jugoslávii. Stejně tak během konfliktu v Náhorním Karabachu, který probíhal v téměř stejné době jako válka v býv. Jugoslávii a na který jsme ze střední a západní Evropy už tak jaksi téměř "nedoviděli". 
Určitě lze namítnout, že za tím vším je nejenom nacionalizmus, ale například také územní nároky. Nicméně tzv. "svaté právo NAŠEHO národa" na to či ono území je přímo klasickou záminkou pro rozdmychání zášti, válek a vraždění.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pošetilost
(těch, kdo mají nacionalizmus za hodnotu nadřazenou nad jiné a šíří ho do světa jako dračí setbu). 
A stejná pošetilost těch, kdo se k nacionalistickým vášním nechají zvábit.
V posledních letech se množí pokusy oživit nacionalizmus jako mocenskou páku. Jako prostředek destabilizace demokratických zemí. Jakoby se formovala víceméně maskovaná neoficiální "nacinterna" (nacionalistická internacionála). Žel, od nacionalizmu je jen krůček k eskalaci věcí naprosto zlověstných. Viz čerstvý příklad z Itálie se šílenými úvahami o vytvoření seznamu Romů žijících na italském území. 
Podivné jsou i rozbouřené nacionalistické vášně kolem dohody mezi Řeckem a Makedonií. Poté, co vyjednávající strany dospěly k řešení letitého sporu o název státu (nově by měl znít Republika Severní Makedonie), vyrojili se na obou stranách vášnivě protestující lidé, jimž se snad zatemnil rozum nebo co, když se snaží zmařit dosažené řešení, které dává šanci odblokovat a normalizovat napjaté vztahy mezi dvěma zeměmi. Komu a čemu asi tak prospěje neustále prodlužovaný svár? Cui bono?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nacionalizmus má všechny známky nenávistné ideologie. Jestliže v historii už tolikrát zavinil války a krveprolití, nelze si dělat iluze, že jeho dnešní  podoby povedou k čemukoliv dobrému. K čemukoliv jinému, než k zatemnění rozumu, k agresivitě a řevu o tzv. "sebeuplatnění", k eskalaci rozbrojů a nenávisti, k úmyslné neprůchodnosti rozumných civilizovaných řešení.
 
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka závěrem, aby nevznikl omyl v termínech a jejich obsahu. Plamenní nacionalisté rádi sami sebe označují jako "vlastence". Což je naprosto matoucí (bylo to matoucí už za nacistů a nic se od té doby nezměnilo). Vždyť právě ve srovnání s nacionalizmem vyniká hodnota normálního neokázalého vlastenectví, které nepotřebuje cokoliv vyřvávat. K vlastenectví patří úcta k sobě i druhým. Schopnost vztahů. Péče o vzdělanost a kulturu. Vlastenci staví divadla, galerie, muzea a pro národ podstatné pomníky (viz pomník svatého Václava). K vlastenectví patří pokojné a umírněné přesvědčení o vlastní hodnotě (při nezbytném kritickém vědomí o vlastních nedostatcích) Klidná přejícnost - Přej a bude ti přáno. Umění nalézt dohodu a civilizovaná řešení. Schopnost přátelského mírového soužití se sousedy. 

-------