Současný systém důchodové a penzijní reformy se přežil a nedá se udržet. To, co zavedl Bismarck před sto třiceti lety, je na konci s dechem a důvod je jednoduchý. Hodnota je dnes vytvářena stále více bez podílu lidské práce. Stále menší počet lidí tak dostává výplatu a platí daně. Výběr daní je přitom základ našeho stávajícího systému. Dokud bude systém založen na směně oběživa namísto hodnot , situace se nedá změnit. V brzké době tak bude nezaměstnanost ve výši 60 % a více zcela normální a zabránit by se jí dalo jedině umělou zaměstnaností, jako za socialismu.Žijeme déle, již moje generace se ve zdraví dožije podle všeho sta let a k práci nejsme potřeba ani my, ani naše děti. Představa, že si našetříme libovolným penzijním fondovým spořením na nějakých 30 až 40 let penze je absurdní a jistě jí nevěří ani horliví propagátoři těchto systémů. Ale nenaspoříte si ani na dvacet let důstojného života, jen si to zkuste spočítat. Naprosto inovátorskou cestu k řešení problému ukazují v textu na svých stránkách www.p3m.cz Marie a Michael Dymáčkovi.
Koho problém zajímá, nechť se do textu začte. Dymáčkovi se zamýšlí nad samým způsobem vzniku daně, kdy se změnila z naturální dávky na peněžní a co to znamenalo, dále, a to především, znovu definuji veřejný a privátní sektor a přesně popisují a na modelech dokazují, proč se institucionálně daně jako celek přežily. Rozepisovat se dále by znamenalo opisovat to, co najdete u nich. Nicméně výsledek je jasný – zrušení výběru daní s výjimkou daní s regulační funkcí jako je spotřební daň u alkoholu a cigaret, doplněné zrušením hotových peněz, na než se dnes mylně váže vytvářená hodnota, ponechání prostředků tam, kde je umí použít k dalšímu rozvoji a návrat k prvotní směně hodnoty za jiné hodnoty, přinese okamžitý efekt už v prvním roce po zavedení. Zrušením plateb do sociálního a zdravotního systému tím způsobem, jak jej dnes praktikujeme a zavedením toho systému, který navrhují Dymáčkovi pak znamená jak vyřešení problémů s penzijním systémem, tak těch takzvaných vedlejších nákladů práce, kdy zaměstnanec dostane do ruky necelou polovinu toho, co za něj zaměstnavatel zaplatí.
Zajímavá otázka je jedna. Může se tento nový systém, nazvaný Paradigma Třetího milénia, P3M, prosadit? A kdy? Zdá se, že největším problémem bude naše vlastní komplikované uvažování, omílání stereotypů, ze kterých se neumíme vymanit. Představa, že jediná cesta, jak mít dost prostředků na veřejné služby jako jsou penze, školství, zdravotnictví atd. je přestat vybírat daně, je myšlenka tak jednoduchá, až je nakonec nepochopitelná . Pamatujte, peníze nejsou totéž, co oběživo a oběživo již dávno nevyjadřuje celkovou hodnotu .To je celá podstata problému . Je v zájmu nás všech se s materiálem seznámit a říct si o jeho prosazení ve veřejné sféře. Zkuste to i vy, je to jen 62 stránek a přesto mohou změnit svět i váš život.
