Lide český, tvoji intelektuálové tě nespasí, musíš povstat sám

Vnitřní situace ČR je chaotická a zhoršuje se tím více, jak se krátí čas do podzimních voleb Sněmovny. Hlavní kohouti na špičce politického hnojiště, Sobotka a Babiš, zinscenovali vládní krizi, s cílem navnadit si voliče pro sebe.

Většina občanů, bez ohledu na politickou orientaci, je se situací stále více znechucena, zvláště s chováním všech politických stran, aktuálně právě vládních i právě nevládních. Je stále více zřejmé, že starostí všech politických stran (a politických hnutí) je jen udržení nebo dobytí vládních pozic, namísto starostí o všeobecný pozitivní rozvoj republiky ku prospěchu všech jejích občanů, což je jejich ústavní povinností, na kterou složili slib.

Tato republika je po léta ve stavu bezcestí a živelného vývoje, přizpůsobujícího se pouze geopolitickému vývoji globálnímu a diktátu nadnárodních institucí, ovládaných světovým kapitálem. Vždyť ani jedna vláda od rozbití Československa a vzniku České republiky, se neodhodlala vypracovat nějakou vizi či strategický scénář jejího strategického směřování. Je tedy přirozené, že střídající se vlády zaměřují své vládní programy (které stejně nikdy nedodrží) na efemérní populistické aktivity, které zajistí kartelu špiček vládnoucích partají a finanční oligarchie maximalizaci jejich prebend a zisků a jejich co nejdelší udržení. 

V reakci na to se množí nové občanské aktivity a organizace, které se snaží substituovat tyto neplněné povinnosti a funkce vlády a koncipovat vlastní programy nutných změn ve způsobu vládnutí. Protože však nemohou vystupovat ve velkých masmediích, ovládaných vládou a privátními vydavateli (kde panuje tvrdá redakční cenzura) mohou své aktivity prezentovat jen na internetu (stále ještě, ale kdo ví?) a organizovat diskuse, konference a informativní akce bez podpory významnějších subsidií.

Já jsem se v poslední době účastnil několika takových akcí, které byly štědře podporované zahraničními nadacemi, konkrétně všemi ze SRN. Radikálně levicovou nadací Rosy Luxemburgové (Škola alternativ – na téma Radikální levice ve Střední Evropě), levicovou SPD nadací Friedricha Eberta (IKDP - lidovecký Institut pro křesťansko-demokratickou politiku – Jakou Evropu potřebujeme) a pravicovou CDU nadací Konrada Adenauera (IKDP -  Česká politická (ne)kultura).

Akce IKDP mají jednotný scénář – moderátorka a tři přizvaní experti, politologové, novináři, ekonomové, kteří přednesou k tématu referáty, a nakonec dotazy z publika. Referující, zpravidla zastávající mainstreamová stanoviska, pak pouze konstatují tristní skutečnost a beznadějnost, aniž by se sebeméně pokusili o vlastní názor na jejich řešení. Reakce a stanoviska z publika se nepřipouští a tudíž ani nevyslechnout. Výsledek je tak naprosto deprimující a účastník nechápe, jaký taková akce měla vlastně mít účel.

Dokazuje to smutnou skutečnost, že česká intelektuální elita se jen veze v „hlavním“ proudu (podle popěvku V+W: Po proudu, po větru veteš se kutálí, po proudu někdy i bahno se hne!) a není schopna plnit funkci inspirátora a aktéra nutných systémových změn, bez nichž Česká republika bude stále  více zaostávat za světovým vývojem.    

Nespokojený český občan, český lid, si musí uvědomit, že bez jeho aktivity a ochoty se vzbouřit proti dnešním prospěchářským partajím a jejich zkorumpované vládě, nemůže dojít k potřebným zásadním změnám ústavního systému. Takovým, které falešnou demokracii vlády partají nahradí skutečnou přímou demokracii vlády lidu. Že si musí vynutit přijetí nové Ústavy přímé demokracie a její schválení všenárodním referendem. Nikdo to za lid dobrovolně neudělá, a proto se o to musí postarat sám. Nebo si zvolit nedůstojné postavení bezmocných ovcí, které pasák žene, kam se mu zachce.

To všem spoluobčanům vzkazuje bloger Zdeněk Trinkewitz