Vůle k moci (ne)prochází vagínou

Opět si můžete ve své oblíbené kavárné vychutnat další díl dramatického cyklu, který vychází ze skutečné události. Lidé, a tedy i velcí muži, jsou prostě podmíněnými bytostmi, jak říká H. Arendtová (Viva activa atd.)

Je slyšet ženský smích. Zvedne se opona. Nezakouřená Lidovka. U stolu sedí staří známí.

Dějství páté „Vůle k moci (ne)prochází vagínou"

MASARYK (k Hitlerovi): „Moc se mi líbí vaše milenka. Nechtěl byste namalovat její akt a darovat mi ho k mým pětaosmdesátinám?“

HITLER: „S radostí. Ale nejraději bych namaloval akt soudružky Krupské. Mohl byste se zeptat své ženy, jestli by mi nechtěla stát modelem? (otočí se k Leninovi)

LENIN: „Bude mi ctí poslat svoji ženu do vašeho ateliéru, aby vám stála modelem. (otočí se k Masarykovi) Vyřiďte, prosím, moje srdečné pozdravy paní Šarlotě. Věnuji jí svoje Dubnové teze.

STALIN: „Dejte mi pokoj se ženskýma!“

MASARYK: „Co mu je?“

HITLER: „Ale zajali jsme mu Vasju, syna z prvního manželství a chceme ho vyměnit za maršála Pauluse, abychom ho mohli popravit za to, že se u Stalingradu nezastřelil, ale vzdal, protože německý maršál se nevzdává. A on se teď bojí, co mu na to řeknou lidi, když Vasju opravdu vymění.

LENIN: „Nebude lepší, když ho zlikvidujeme, než aby se tak trápil?

Vejdou ženy v kožených kabátech a odvedou Stalina. Ozve se výstřel.

MASARYK: „Vždy, když Šarlota přijede z nervového sanatoria, tak se mne zeptá: „A Vladimir Iljič tady v Lánech není? Proč jsi ho nepozval na víkend?“

LENIN: „Vidíte, a mě se Naďa, pokaždé, když přijdu ze schůze, ptá: „A Adolf s tebou není? Proč jsi ho nepřivedl?“

HITLER: „To je stejné jak u nás doma ve Vlčím doupěti při obědě. „Proč tady s námi neobědvá Tomáš?“ ptá se mě furt Eva. Ech, některé baby jsou všechny stejné!“

Vejdou ženy v kožených kabátech, odvedou Masaryka, Lenin a Hitlera. Ozvou se výstřely. Opona. Ženský sbor zazpívá „Škoda lásky, kterou jsme vám daly, škoda slzí, které jsme vyplakaly!“

Dějství první „Velká čistka“

Dějství druhé „Humanistická rebelie“

Dějství třetí „Hříchy otců“

Dějství čtvrté „Permanentní revoluce není mateřská školka“