Fotr miliardář a za syna musí platit polévku úplně cizí lidi!!! To bude asi pěkně vypečená rodinka, taková ostuda!
Naše město je malé, takže velké dějiny jím procházejí málokdy, nebo rovnou vůbec, vždyť ani občanské fórum jsme u nás neměli a socha T.G. Masaryka dosud stojí na svém místě, nikdo ji dosud nestrhl kvůli tomu, že T.G.M. pojal za ženu bílou Američanku. Všednost vládne nám železnou berlí a tak samozřejmě vítáme každé zpestření které nás vytrhne z naší letargie, která už prostoupila naše životy skrznaskrz.
Není proto divu, že se při předvolebním mítinku, kdy naše maloměsto navštívil jeden z těch velkých mužů dneska, který drží takříkajíc prst na tepu doby, zaplnilo náměstí do posledního místečka, každý bez rozdílu pohlaví, věku i své sexuální orientace, chtěl tohoto člověka zahlédnout aspoň koutkem oka.
Mítink měl, pokud se dobře pamatuju, začít ve dvě hodiny odpoledne, ale přinejmenším už v poledne by mezi lidmi na náměstí špendlík nepropadl. Nálada byla pochopitelně velmi vzrušená, já sám jsem měl tep 120 za minutu, a tak nebylo divu, že se mezi lidmi začaly brzy šířit všelijaké zprávy.
„Mladý nepřijede, starý ho dal zavřít do vězení!“ vypukla například přesně ve 12.45 mezi lidmi panika, že přijdou o nejzajímavější část předvolebního mítinku.
Ale sotva se ukázalo, že je to fáma, že se na iDnes nic takového nepsalo, už si lidé vzrušeně šeptali: „Mladý nechal zavřít starého do lochu, zmrzlina nebude!“
Ale jak se záhy ukázalo, naštěstí to taky nebyla pravda a tak úderem druhé hodiny předvolební mítink opravdu začal.
„Zvýšíme platy a důchody, snížíme státní dluh a daně, budeme jako Švýcarsko!“ poslouchali jsme všichni úvodní asi půlhodinové entrée, ale přitom se těšili všichni na střetnutí starého s mladým.
„Už je tam! Teď mu umyje hlavu! Dá mu kartáč!“ vydechlo celé náměstí úlevou, když se na pódiu konečně objevil mladý.
A mladý se činil.
„Táto,seš ta největší svině na celém světě! Nikdy jsi mě neměl rád! Obzvláštní důvěru jsi měl k výchově ironií, odpovídala také nejvíc Tvé převaze nade mnou. Tvé napomenutí mělo obyčejně takovouhle formu: „Nemůžeš to udělat tak a tak? To už je na tebe moc? Nato samozřejmě nemáš čas?" a tak podobně. A každou takovou otázku doprovázel zlý smích a rozezlený obličej!“ spílal mladý starému, triumfálně dodávaje, „ani na polévku mi nedáš, musí mi ji koupit cizí člověk!“
Ale starý se nedal.
„Přísahám na tvé zdraví, že jsi duševně chorý a musíš se léčit na Krymu!“ zvolal starý.
„Do krimu patříš ty, táto, za všechny ty svoje zlodějny, za všechna ta svoje svinstva!“ zaútočil mladý a zdálo se, že starého dostal na lopatky.
„Synu, i ty jsi mně opustil?! Jsem jako kůl v plotě!“zalkal starý, chytaje se za hlavu.
„Táto, ty jsi měl mě, ale já neměl nikdy tebe!“ citoval mladý text z jedné písně Johna Lennona, který je slavnější než Ježíš.
„Dokonáno jest! Žádné další oběti už není třeba, vše je mezi námi v pořádku. Dosáhli něčeho tak velice blízkého pravdě, že nás to může oba trochu uklidnit a že nám to může ulehčit život a umírání!“ zvolal starý a v tu chvíli začala mohutná zmrzlinová děla chrlit mezi lidi tu nejvíc šizenou zmrzlinu, jakou kdy svět viděl, která ovšem byla zadarmo a tak lidem náramně chutnala.
Ale bylo by nepoctivé tvrdit, že se lidi přišli na předvolební mítink jenom nažrat zmrzliny, ke které se jinak nedostanou. Ti inteligentnější z nás měli určitě o čem přemýšlet a tak se v mnoha domácnost našeho maloměsta odehrál následující dialog.
„Všimla sis, mámo, jak přísahal na zdraví svého syna?“
„To víš, táto, že jsem si toho všimla. Nejsem přece padlá na hlavu!“
„Co to může jen sakra znamenat! Co nám tím chce říct? Nevíš, mámo?“
„No, jestli nám ti nechce říct, že máme volit Přísahu, když přísahá na zdraví svého syna.“
„Tys na to kápla, mámo! To bude ono! Ty seš ale hlava! Já tě nemít, tak jsem v totálním svrabu! Máme volit Přísahu, jak to, že jsem na to nepřišel sám, on ten Šlachta bude taky asi pěkný magor!“
Schválně jsem se večer, hned jak skončily zprávy na ČT, díval na předvolební průzkum a preference Přísahy vzrostly o jeden a půl procentního bodu, takže by starý měl se Šlachtou ve Sněmovně pohodlnou většinu dvou křesel, ono to asi opravdu funguje!
