Válka s čínskými mloky Huawei

Pŕiznejte se, vy všichni inteligenti a uřvaní lepšolidi, kdo z vás poslouchal včera večer na Vltavě Válku s mloky?

            Nemám ani ponětí, kolik je hodin, jaká je denní doba, jaká je vůbec doba.

            Zlá nebo dobrá, nebo aspoň jakž takž, dobrá?

            Co je mi taky do toho?

            Sedím v jedné takové zaplivané čajovně, vypadá jako hotové opiové doupě, už ani nevím, jak jsem ji objevil.

            Náhodou nebo pomocí mobilní aplikace?

            Nu, ovšem mobil nemám, takže asi náhodou.

            Sedím tady a přemýšlím, jestli si dám Fujian Mao Feng, nebo si dám Keemun Mao Feng.

            „Jaký je mezitím rozdíl?“ ptáte se možná.

            „Veliký,“ odpovídám a dodávám, „jeden je zelený a druhý černý. O to tady jde především, zda si dám zelený nebo černý čaj.“

            Aby se mi líp rozhodovalo, popíjím Bai Hao Yin Zhen, ale i tak se pořád nemohu rozhodnout. Ovšem není to celé, to moje vysedávání zde, levná záležitost. Čínské vedení se rozhodlo přemístit obyvatele venkova do měst, na čajových plantážích nemá kdo pracovat, cena čaje roste, ostatně mládež sama utíká do měst, komu by se chtělo dřít na čajových plantážích?

            Nic s tím ovšem nenadělám a čínský čaj se pít musí, marná věc, jsem již na něm závislý, jak pak bych se mohl obejít bez čínského čaje?

            Sedím, pořád se nemohu rozhodnout, zda černý, nebo zelený, hledím před sebe, vypadá to, že do jakési strašlivé dálky, ale ve skutečnosti jsem od toho chlastání čínského čaje už docela vypatlaný a tak mě vůbec nevyvede z míry (i Buddha tak přece hleděl před sebe), když do čajovny vejde Tvrdík.

            Tvrdík je muž s knírkem, vypadá to dokonce, že rozumí nejen letadlům, ale i fotbalu (což je dnes k nezaplacení!).

            „Přisedni, Jardo!“ nabídnu mu místo u svého stolku, těše se, že se dozvím něco o letadlech či o fotbalu.

            Ale řeč nepřijde ani na jedno, ani na druhé.

            „Zatracený krám!“ mrští totiž Tvrdík svým mobilem na stolek a ušklíbne se, „člověk je už bez toho jako bez rukou.

Nebo bez hlavy!“

            „To je přece Huawei!

            Krásný, nejnovější Huawei, který představuje vyšší formu inteligence,“ vezmu mobil do ruky a důkladně si jej prohlížím, „neomezená lidská představivost, ta je inspirací pro nový Huawei, který smazává hranici mezi snem a skutečností!

            Tento klenot skrývá v sobě trojitý fotoaparát i s bleskem, objevujme svět přes jeho hledáček!

            Je to první smartphone na celém světě, který podporuje připojení LTE Cat.21 a maximální rychlostí až 1,4 GB/s a po připojení do lokální WIFI sítě až 1733 Mb/s.

            Nikdy nebylo stahování návykovější jako teď!

            A to GPS, jak má přesné!

            Vždyť taky využívá simultánně dvě frekvence L1 a L5, díky čemuž nás dokáže navigovat do cíle cesty přesněji a rychleji dokonce i v centrech velkých měst obklíčených lesem mrakodrapů, nebo na gigantických dálničních křižovatkách.

            A ty, že prý krám!“

            Můj chvalozpěv se však míjí s účinkem.

            „Svinstvo, je to!

            To největší svinstvo pod sluncem!“ odplivne si Tvrdík.

            „Svinstvo?

            Vždyť o takovém smartphonu snilo lidstvo od samotného úsvitu svých dějin!

            1733Mb/s!

Co by za to Ježíš, přibitý na kříži, dal!“ podivím se Tvrdíkovým řečem.

            „A já říkám, že je to svinstvo!

            Musíš mi věřit, když říkám, že je to svinstvo, protože já vím, o čem mluvím,“ trvá na svém Tvrdík a jeho obličej se náhle celý potáhne blankou naprosté bezmoci a beznaděje, „vlezli jsme jim do pasti, nechali se ovládnout, sami a dobrovolně!

            Ale zbývalo nám vůbec něco jiného?

            Řekni sám, zbývalo nám něco jiného, když jsme přesně o něčem takovém snili od úsvitu svých dějin?!

            1733Gb/s!

            Kdybys mi to řekl ještě před tři sta lety, měl bych tě za blázna!

            Ne, nic jiného nám nezbývalo, a jak by taky mohlo, když Huawei je desetkrát levnější než iPhone!

            Museli jsme vlézt do pasti, nedalo se tomu nijak zabránit!

            Mají nás v hrsti!

            Rozumíš?

            Mají nás v hrsti, protože oni jsou, oni jsou mloci!“

            „Mloci?“ divím se.

            „Ano, mloci!“ přikývne Tvrdík a horečnatě pokračuje, „jistě, můžeš namítnout, že kdybychom měli iPhony, tak nás můžou špehovat Američani.

            Jenže ti nikdy nebudou prodávat své věci pod cenou, ale mloci ano, protože ten jejich stát, věř mi, to je ta největší korporace na světě, kam se na něj hrabe Google, nebo Apple!

            Vzali si od nás technologie a teď valí do toho neskutečné prachy.

            Neskutečné!

            Ale oni, mloci, byli vždy takoví!

            Vždy byli větší a silnější než my, ale my to nechtěli vidět, pohrdali jsme jimi a teď nás mají v hrsti!

            Kdeže svoboda a demokracie, miliarda absolutně poslušných lidí, to je ta skutečná síla.

            Kdepak, kamaráde, proti mlokům nemáme šanci, dostali nás, tři fotoaparáty v jednom, hehe!

            1733Mb/s, hehe!

            Miliardy sraček v mobilu, bez kterých nedokážeme žít!

            Říkáš, že ty mobil nemáš?

            Neboj se, na tebe taky dojde!

            Jen počkej, až se zruší hotové peníze!

            Tam u nich, u mloků, se už provádí skoro všechny platby bezhotovostně.

            Říká se tomu pokrok, digitalizace!

My tady nadáváme na stát, jak nás utiskuje, ale papírové peníze, to je poslední symbol svobody!

            Až je zruší, tak se bez mobilu ani nevysereš na veřejném hajzlu!

            Ano, budeš mít svobodnou volbu, živořit a chcípnout jako prašivý pes bez mobilu, nebo se snažit, abys měl co nejlepší sociální kredit a mohl si vzít výhodnou půjčku od Home Credit na nejnovější mobil Huawei, který automaticky zvýší tvůj sociální kredit, chápeš?

            Za chvíli bude patřit celý svět mlokům a my tady řešíme nějaké migranty!

            Všichni držíme v ruce mobil, všichni už jsme otroci v globální totalitě, za chvíli nebude na světě nikdo jiný než mloci.“

            „Přeháníš, Jardo, jako vždy přeháníš.

            Nebýt mloků, nemohl by třeba Kellner rozmnožovat své miliardy. A on miliardy potřebuje, protože takový oves pro koně, jeho dcera má přece sedm koní, taky něco stojí, nemysli si,“ oponuji Tvrdíkovi.

            „Nepřeháním!

            Skutečné dějiny lidstva jsou výlučně dějinami mloků!“ vykřikne Tvrdík.

            Nedá se nic dělat, béřu Tvrdíkův Huawei a volám do blázince.

            Jsou tady cobydup a odváží Tvrdíka i s jeho nejnovějším Huaweiem.

            „Kdo chce kam, pomozme mu tam,“ pokývám vážně hlavou a konečně si objednám Keemun Mao Feng, a ne Fujian Mao Feng, abych si teď na něm báječně pochutnával, rozplýval se blahem.