A proč by neodpráskli? Odpráskli Kennedyho kvůli Monroe, odprásknou i Trumpa kvůli Clinton. Jsou lidi, co můžou na zeměkouli všechno a nic se jim nestane!
„Není možné, aby nám neomarxisti toho Trampa při tý jeho inauguraci nevodpráskli jako prašivýho psa!“ zoufá si dnes spousta, na pohled i inteligentních lidí a jejich obličeje, ještě před nedávnem zářící neskrývanou radostí, jsou opět plné zoufalství z toho, že Lež a Nenávist zase zvítězí nad Láskou a Pravdou.
Když se jich zeptáte, proč si to myslí, proč tomu věří, odpovědí vám: „Světovládná neomarxistická mafie to tak nenechá. Porazil jsi nám Clintonovu, tady máš přes dršťku!
Všechny ty temný síly, co kroužej kolem našich životů jak hladový supi, se už vo to postaraj, aby Trampovi někdo, ňákej psychicky narušený jedinec, ustřelil hlavu!
Kdepak se svobodou a demokracií je amen, nahrnou se k nám uprchlíci!“
Jistě, příznivci Trampa jsou hlupáci, lidé lehce a snadno manipulovatelní, lidé, kterým je vlastní rozum cizí asi tak, jako je neomarxistovi cizí myšlenka, že existují jen dvě pohlaví.
Přesto se však zdá, že na jejich obavách přece jen něco bude, že to není čistá paranoia těch, kteří se při amerických volbách, při referendu o brexitu zoufale vzepřeli médiím a taky zlu, prostě všemu, co zavání nesvobodou, absolutní totalitou...
....
Vždy když si prof. Mons. Alík přiložil po mši svaté k uchu již prázdnou monstranci, tak jako se přikládá k uchu obří lastura, slyšel jasné a zřetelné hlasy z pekla.
Ani dnes, jakkoliv se mohl chlubit pevnou vůlí, neodolal tomu pokoušení, příšerně zvědav, co nového se v pekle zase usmažilo.
„Chacha, cheche!“ slyšel, přiloživ si prázdnou monstranci, zprvu ďábelský smích, to se čertovská cháska smála na plné kolo, neboť v pekle, na rozdíl od božího království, kam měl namířeno i prof. Mons. Alík, je to samý veselý brach (a taky sestra).
„Čemu se tak ti čerchmanti smějí? Snad nečtou moje knížky?“ napadlo prof. Mons. Alíka a v tu chvíli by dal cokoliv, aby se dozvěděl, čemu se smějí.
Ale štěstí mu přálo.
„Ha, ha, bůh je tajemství!“ vyloupl se ze všeobecné vřavy hlas samotného Lucipera, který však vzápětí přísně zařval, „dost bylo smíchu!
Práce čeká a nepočká!“
Pekelný smích byl vmžiku vystřídán takovým pekelným tichem, že z něho prof. Mons. Alíka okamžitě rozbrnělo ucho.
„Smáli se mým knihám, to je dobře!“ spokojeně si pomyslel prof. Mons. Alík.
Ale víc už si pomyslet nestihl, protože opět promluvil sám Luciper.
„Nejvyšší čas odprásknout toho bastarda Trampa, už se pro nás živý napracoval dost, teď ho potřebujeme mrtvého!“ prohlásil rozhodně pekelný car a pokračoval, „ale ježto nejsem krutý a nesmlouvavý bůh, ale milosrdný a shovívavý Luciper, který chorobně nebazíruje na pitomostech, jestli někdo chodí ke zpovědi, nebo ne, dám přece jen tomu bastardovi Trampovi ještě šanci.“
„Ó, jak si milosrdný, jak jsi shovívavý!“ zašuměl upřímným obdivem pekelný sbor.
„Jo, jsem milosrdný, jsem shovívavý, bingo!“ přitakal vládce pekla a pokračoval, „poslyšte, jak jsem rozhodl ve věci toho bastarda Trampa.
Ten bastard může žít, když prezident Eman do tří dnů odvolá své pozvání papeže do Lidic.
Když neodvolá, odprásknou Trampa při inauguraci jako prašivého psa.“
„Cheche, chacha!“ rozesmála se zase pekelná chasa.
Ale prof. Mons. Alíkovi do smíchu nebylo.
Ruka, v níž držel monstranci u své ucha, mu bezvládně klesla.
V hlavě mu hučelo jako v úle, kde jsou najednou dvě královny, dvě včelí matky.
„Chtějí odprásknout prezidenta všech amerických katolíků, kteří ho volili na doporučení amerických biskupů, protože Tramp změnil svůj názor, a vyslovil se proti právu žen na potrat.
Trampovo vítězství je i vítězstvím amerických katolíků, katolické církve, její věrouky, jejího pohledu na svět. Ano, dá se říct, že Trump vyhrál právě díky americkým katolíkům.
A teď ho chce Luciper odprásknout jako prašivého psa,“ bezmocně šeptal si prof. Mons. Alík, ale pak se přece jen, jako správný křesťan, vzchopil, „ne, to se nesmí stát!
Jak to říkal Luciper?
Když prezident Eman odvolá pozvání papeže, Tramp bude žít!
Papež nesmí přijet, děj, se co děj!
V tom se shodnu i s Institutem sv. Josefa, i s Petrem Hájkem, i s P. Badalem z pražského arcibiskupství!“
Na nic nečekaje, rozběhl se Mons. Alík na Hrad. Prezidenta však bohužel zastihl zcela namol. Ať s ním třásl, jak třásl, nemohl se prezident Eman probrat, natož postavit na nohy. Nakonec prof. Mons. Alík pochopil, že jen ztrácí čas a tak se rozběhl za prezidentovým mluvčím Jirkou Poštěváčkem.
Když vrazil do kanceláře tiskového mluvčího, její obyvatel právě jednou rukou psal něco na mobilu a druhou masturboval.
„Papež nesmí přijet do Lidic! Prezident Eman musí odvolat své pozvání!“ vykřikl prof. Mons. Alík místo pozdravu.
Jirka Poštěváček, aniž by zanechal jedné či druhé své činnosti, mu odpověděl: „To je vyloučeno. Neexistuje vhodnější příležitost k tak blízkému setkání dvou jediných absolutně neomylných lidí na celé planetě než sedmdesáté páté výročí vyhlazení Lidic.
Viděl jste přec ten film, ne?“
„Věřte mi i přes moji diagnózu snad imbecilního havloidního devianta!
Věřte mi, i když bych měl spíše skočit do zdi, než mne chytí do klece pro opice a odvezou do ZOO nebo do blázince.
Lepší by ovšem bylo ZOO, to mi ostatně vroucně doporučují i ve Vlasteneckých novinách. Tam bych totiž mohl bavit návštěvníky, jelikož léčba havloidní imbecility je nemožná!“ odpověděl prof. Halík, znova naléhavě opakuje, „to pozvání je třeba odvolat!“
Jirka Poštěváček mu však na to řekl: „To je vyloučeno. Snad nechcete, aby pan prezident pozval Svatého otce do vepřína v Letech?
A pak, pan prezident se už nemůže dočkat, až si se Svatým otcem popovídá o vašem článku ,Putin je gentleman‘, který četl v Deníku referendum. Ten článek se nachází na první straně vlevo dole, to nemůžete popřít.“
„Nejde o mě!“ vykřikl prof. Alík, zoufale lomiv rukama, „jde o Trampa! Když přijede papež do Lidic, tak odprásknou Trampa jako prašivého psa. Sám jsem to slyšel! Říkal to samotný Luciper!“
„Kdo neuznává jednotnou Čínu, kdo napřed po svém zvolení zavolá prezidentce Tchaj-wanu, a až pak našemu panu prezidentovi, ten si nezaslouží nic jiného, než aby ho odpráskli jako prašivého psa,“ řekl Jirka Poštěváček a, ukončiv jednu i druhou svou činnost, vstal a dobrácky položil své ruce na Alíkova ramena, „neměl byste tolik poslouchat ty hlasy z pekla, pane profesore.
Nedělá vám to dobře.
Vždyť já jsem taky studoval na Arcibiskupském gymnáziu. A dokonce si tam, na znamení vzpoury a revolty, i obarvil vlasy na zeleno.
A dnes?
Vidíte sám!
Dnes, když si odmyslím pražskou kavárnu, si sotva mohu na něco stěžovat!“
Prof. Mons. Halík hleděl do bohorovné tváře Jirky Poštěváčka.
„Jde přece o lidský život!“ vykřikl nakonec zoufale.
„No a?“ pokrčil rameny Jirka Poštěváček a opět se vrátil ke svým obvyklým činnostem prezidentova mluvčího.
Prof. Mons. Alík se však nedal.
„Když je to tak, tak se dám místo Trampa odprásknout jako prašivý pes já!“ vykřiknul a rozběhl se na letiště, aby mohl sednout na nejbližší letadlo do Washingtonu.
Běžel, seč mu sílu stačily, protože dobře věděl, že mu moc času na záchranu Trampa už nezbývá.
A snad by tam byl i doběhl, kdyby mu, kousek nad Divokou Šárkou, nějaký čert nehodil pod nohy velký tlustý klacek, a on nezakopl a nenatáhl se jak dlouhý, tak široký, neuchráněn od toho pádu na zem svým andělem strážným, který už dávno ležel svázaný do kozelce v jakési pekelné hladomorně...
Co peklo činí, dobře (ve smyslu důkladnosti) činí!
